q’n’a: otázky a odpovědi

Dá se předpokládat, že každý zainteresovaný čtenář této stránky bude mít doplňující dotazy, a to jak konkrétnějšího typu (jaký je rozdíl mezi dvěmi typy doplňovaček?), tak i povšechnější (co to sakra má být?), a také spoustu připomínek (jak chcete nacpat tolik aktivit do jedné hodiny?). Jsem připraven je zodpovědět. Ba co, jsem připraven mnohé z nich zodpovědět, ještě než budou vzneseny.

q’n’a: questions and answers

Je to hrozně náročné na přípravu. Při úvazku dvaceti plus hodin nemám čas se nazpaměť učit několik textů týdně.

Pravda. Předpokládám nicméně, že všechny vaše skupiny spadají do jedné z řekněme tří úrovní a na každé úrovni pak můžete probírat úplně stejné věci stejným tempem, což zátěž přípravy výrazně snižuje. Já sám každý text probírám ve třech až čtyřech skupinách. Jinak by to bylo skutečně neúnosné.

Je zde poměrně hodně nového názvosloví.

Je, ale moje to chyba to tak úplně není. Můj přístup se od běžných učebních postupů liší natolik, že bylo třeba přijít se zcela novou terminologií. A jelikož se jedná o komplexní přístup s širokým záběrem, ve kterém musí mít každá aktivita svůj název, je výsledkem velké množství pojmů. To může zpočátku odradit, ale po bližším seznámení zjistíte, že se z větší části jedná o variace na známé činnosti. Uznávám, že některé názvy jsou hodně netradiční, ale come on, cut me some slack. Seznam všech termínů a jejich objasnění najdete ve slovníku/dictionary na této stránce.

Chápu to správně, že se soustředíte na americkou angličtinu?

Ano. Zaprvé ji mám radši a zadruhé s americkou angličtinou se v Anglii domluvíte, zatímco naopak to může být potíž.

——————

Tři až čtyři články v hodině? Zbláznil jste se?

Nikoli tři až čtyři NOVÉ články. Počítám sem i krátké návraty k starším článkům a osvěžení znalostí o jejich obsahu (recall), stejně jako připomenutí nejpodstatnějších pasáží (point-out). Nový článek samozřejmě s uvedením zabere spoustu času, návraty se ale časově pohybují každý kolem pěti minut.

Jak můžu jeden text probírat několik týdnů? Vždyť už po dvou hodinách jej budou mít studenti plné zuby a budou dokonale zpruzeni.

To si nerozumíme. Pokusím se to vysvětlit ještě jednou: máte text A. Ten první hodinu přednesete, včetně intra a inquiry vám zabere řekněme půlku hodiny. Další hodinu je na řadě pouze jeho recall, který zabere pět minut, a možná ještě spin-off převyprávění studenty, které se samotným obsahem textu má máloco společného. Ve třetí hodině proběhne pouze point-out, připomenutí nejpodstatnějších pasáží, opět zhruba pětiminutové, a je-li čas pak ještě a.t. Mezitím ale probíhají v hodinách i jiné činnosti: ve druhé hodině můžete načnout text B, ve třetí se pak podívat na doplňovačku (a provést recall textu B) a tak dál.

Výsledkem je, že se v každé hodině věnujete třem až čtyřem různým textům, přičemž u každého z nich provádíte jiný typ aktivity. Takováto variabilita by měla zamezit tomu, aby průběh hodin byl pro studenty předvídatelný a tím pádem nezáživný. Zároveň, pokud jednotlivé kroky provádíte citlivě, nehrozí studentům zaplavení nezvladatelným množstvím informací.

Co mají znamenat ty doplňovačky kde je vynechané skoro všechno? Zešílel jste, vždyť to nejde doplnit. / Jaký je rozdíl mezi fill-out a fill-long doplňovačkami?

S fill-out doplňovačkami se pracuje úplně jinak než s fill-long. Fill-out jsou klasické doplňovačky, kde se vám nabízejí slova a obraty, které máte vložit na správná místa v dosud neprobraném textu. Fill-long je naproti tomu variací na překladový test, kdy studentům předčítáte české verze vynechaných míst a oni do nich vepisují své překlady. Na řadu přichází fill-long až poté, co se k textu v hodinách opakovaně vrátíte a studenti jej již velmi dobře znají. Cílem je zjistit, zda si z něj odnesli potřebné znalosti. Pozor: fill-long NENÍ zamýšlen jako domácí práce, stačí když jej studenti dostanou až v hodině nebo si jej tam přinesou, aniž by na něj předtím byť jen očkem popatřili.

Není mluvení studentů příliš svázané obsahy textů? Já třeba své studenty ráda nechávám improvizovat.

V improvizaci se skrývá jedno velké riziko. Studenti, kteří neúpí pod bičem otrokáře, se mohou několik let pohybovat v bludném kruhu základní gramatiky a slovní zásoby a nepoužít jediné náročnější spojení či obrat (pokud je v češtině napadne, tak si nad ním nebudou lámat hlavu a prostě jej neřeknou. Vy to nepoznáte, do hlavy jim nevidíte). Proto preferuju, když studenti mají zadaný jasný obsah. Ten musí převyprávět a nemůžou si jen tak něco vynechat, protože by to pak nedávalo smysl. Zároveň jsou si vědomi, že všechny informace z textu je možné podat nějakým přirozeným a zároveň zajímavým způsobem, protože obsah textu (opakovaně) slyšeli. Můj pohled na věc je takový, že pokud student po několika letech mluví pořád stejnou angličtinou, jenom rychleji, bylo veškeré snažení jeho učitele úplně k ničemu.

Co když mám priority nastavené jinak než ve zde uvedených textech?

Mírně jinak je ok, hodně jinak je problém. Chce to přemýšlet nad tím, co učíte, a aplikovat vlastní rozum. Učebnice nejsou neomylné. Pokud si například v jedné chvíli uvědomíte, že svým studentům v souladu s učebním plánem vysvětlujete, zda se používají členy (a jaké) u hotelů, hor, jezer a bůhvíčeho ještě, a přitom mnozí z nich běžně používají věty jako “the Carl will going to the London“, mělo by vás toto zjištění zarazit a vy byste se měli zamyslet nad tím, zda by nebylo záhodno přehodnotit celou svou strategii. Já jsem tuto konverzi svého času prodělal. Nebylo to snadné, ale stálo to za to. Což mi ostatně potvrdila celá řada mých studentů, kteří po roce studia zjistili, že najednou rozumí tomu, o čem se mluví v amerických filmech, jsou s to číst současnou literaturu v originále a jejich schopnost vést konverzaci s rodilým mluvčím poskočila o několik stupínků nahoru, jak v porozumění, tak i ve vlastním vyjadřování.

V každém článku se nachází příliš mnoho zvýrazněných pasáží, to nemůžou studenti při tomto tempu vstřebat

Zpočátku to budou mít samozřejmě těžší a tomu je třeba přizpůsobit tempo prvních hodin. Po pár týdnech ale zjistíte, jak vy, tak oni, že tři čtvrtiny zvýrazněných jevů se neustále opakují a nové články tedy budou klást nižší a nižší nároky na čas i mozkovou kapacitu studentů.

——————

Musím své studenty připravit na maturitu, přijímačky a jiné zkoušky. Pomůže mi v tom zde nastíněný přístup?

To je na dlouhý výklad. Pokusím se jej shrnout: pokud učíte jednu třídu tři až čtyři hodiny týdně, můžete je tímto přístupem poměrně brzy naučit používat opravdovou angličtinu včetně většiny jevů vyskytujících se ve standardních testech. K přípravě na zkoušky jim pak stačí pár hodin věnovaných předložkám a vazbám, které do nich autoři testů s oblibou zahrnují (jedná se neustále o ty samé věci: despite, prefer to, as-as, znáte to). Co se maturity týče, nezavaloval bych studenty soupisy jídel a svátků ani daty či názvy institucí. Spíše bych ke každému tématu nadhodil několik zajímavých postřehů a informací a zajímalo by mě, jak je studenti dokáží slepit do souvislého vyprávění.

Nekladete na studenty trochu moc vysoké nároky?

Ne. Studenti středních škol jsou podle mě zhýčkáni nízkými nároky, které jsou na ně v hodinách angličtiny dlouhodobě kladeny. Pokud by se laťka dramaticky zvedla, přizpůsobili by se. Možná ne všichni a možná ne hned. Podstatné ale je, že inteligentní studenti současným stylem výuky trpí. V období, kdy jim mozek funguje nejlíp za celý jejich život, procházejí nesmyslná cvičení na jednu gramatiku a učí se hloupá slovíčka namísto toho, aby pochopili, jak angličtina skutečně funguje. A neskuhrejte na propast mezi oběma jazyky. Jak to, že umí tak dobře anglicky třeba Finové, jejichž jazyk nemá s angličtinou společného lautr nic?

——————

Nezdá se mi, že by se u práce s textem jednalo o nějakou mimořádně neprůstřelnou metodu. Naopak mám dojem, že stačí malé škobrtnutí a velké úsilí přijde nazmar.

Nnnnnnnnnnnnnnnnnnn… Jo. Ale jenom v jedné fázi, a tou je uvedení textu. Tam může selhat lidský faktor, konkrétně váš, a dobrý text nemusí následně být přijat tak vstřícně, jak by si zasloužil. V jiné skupině to ale u téhož textu může být zase úplně jinak. Skepse každopádně není namístě.

Je ovšem pravda, že k tomu, aby se z textu vytěžilo vše co se dá, je třeba udeřit správně na hlavu tři hřebíčky:

a) musí být zvolený zajímavý text
b) pozornost studentů musí být nasměrována na vhodně zvolené nejpodstatnější pasáže textu (inn) a nikoli na data nebo neznámá slovíčka
c) při práci s textem je třeba aplikovat správné pořadí jednotlivých kroků: nedávat studentům příliš brzy všechny informace (čímž mám na mysli předevšim úplné tiskové verze), provést dostatečné množství zajímavých návratů a nechat studenty si obsah různou formou minimálně třikrát převyprávět (a.t.)

Pokud byť i jediná z těchto podmínek zůstane nesplněna, nebude vaše snažení úspěšné. Buď studenti text odzívají, nebo si z něj odnesou nepodstatné informace, nebo si z něj po dvou týdnech nebudou nic pamatovat

Lze tohoto přístupu využívat pouze vcelku, nebo lze do standardní výuky začlenit jen některé jeho součásti?

Vcelku funguje výborně. Samotného by mě zajímalo, jak by se jednotlivé aktivity vyjímaly v normální výuce.

Jste si jist úplnou správností všech textů i testů?

Téměř jist. Nejsem vědec, dívám se na angličtinu pohledem laika, i když vzdělaného v oboru. Musím koneckonců myslet na to, na koho je má snaha namířena, a ve většině případů se o lingvisty ani jiné vědce nejedná. Zajímá mě spíše big picture než drobné nuance. Pokud sepíšu povedený článek s velkým množstvím zajímavých obratů a před názvem nějaké instituce zapomenu člen, tak mě to moc netrápí.

Najdeme někde další materiály podobného typu?

Napište mi na arnost@uh.cz a já vám v odpovědi můžu poslat odkaz na stránky s dalšími materiály. Případně vám můžu vybrat ideální materiály v závislosti na vašich požadavcích.

Leave a Reply