marley bone coach

Jak se nový článek uvádí jsme si už popsali. V této sekci si řekneme, jak se k článku dá v následujících hodinách vracet pomocí tzv. recalls. Ty probíhají nejdříve přes kladení otázek z vaší strany, a později dochází na vyprávění samotných studentů mezi sebou.

——————

Poté, co článek jednu hodinu uvedete a přednesete, je dobré se k němu další hodinu vrátit, jednak abyste osvěžili paměť studentů a pak také proto, aby se chytili ti, kteří na minulé hodině nebyli. Tato dotazovací session se dá provádět kdykoli, od studentů totiž nevyžaduje přílišnou aktivitu a lze ji tedy nechat klidně i na konec hodiny.

Mějte na paměti, že inquiry je typově zcela jiný druh činnosti než přednes nového textu. Nevadí tedy, pokud po přednesu nového článku nebo úvodu k němu, kdy studenti víceméně pasivně poslouchají, nasadíte právě inquiry. Studenti při prvním dotazu přepínají do výrazně aktivnějšího módu. Nicméně pokud tyto dvě činnosti skutečně takto zkombinujete, musí vzápětí přijít na řadu mluvení studentů mezi sebou.

Inquiry probíhá formou vašich dotazů, na které studenti odpovídají. Při této činnosti musíte být schopni rychle produkovat otázky, které v dané posloupnosti dávají smysl a studenty provedou celým obsahem článku. Nemusíte nutně postupovat od začátku do konce, ba dokonce je v zájmu udržení pozornosti studentů vhodné začít odprostřed a postupně se dopracovat ke všem klíčovým dějům.

Otázky si dopředu dost dobře nachystat nejde, už od druhého dotazu je opravdu nutné improvizovat. Podaří-li se vám skákat po celém textu, aby studenti další dotaz nemohli předvídat, je to výborné. Také je plus, pokud se podaří střídat yes/no dotazy (did I like the cave?) S dotazy vyžadujícími delší odpověď (why was there a tour guide?). Ale i případný úspěch v tomto směru vyplyne spíše přirozeně z vašeho uvolněného přístupu a vstřícnosti studentů, nejde moc naplánovat.

Ve skutečnosti se nepředpokládá, že by studenti na vaše dotazy celými větami a s rozmyslem odpovídali (to má přijít na řadu až při vyprávění studentů mezi sebou). Pokud byste po každém dotazu čekali, až se některý student osmělí a pomalu ze sebe vysouká odpověď, ztratila by tato činnost náboj. A rychlé tempo je alfou i omegou této aktivity. Pokud tedy po vašem dotazu nezazní okamžitě hromadná odpověď (což bývá případ yes/no otázek), začnete odpověď sami a klidně necháte studenty jenom doříct poslední jedno dvě slova. Navíc je toto ideální činnost pro povzbuzení slabších studentů. Pokud se některému z nich podaří rychle zareagovat na váš dotaz a odpovědět, a to i tehdy, pokud stejně tak rychle odpoví celá třída, pokývnutím hlavy správným směrem dodáte tomuto studentovi či studentce odvahu do dalšího snažení.

——————

Inquiry tedy poskytuje příležitost chrlit na studenty dotazy velmi rychle. Ti jsou v této chvíli s dějem už obeznámeni natolik (mají za sebou úvod a přečtení z minulé hodiny a možná i inquiry po přečtení), že otázkám rozumí, i když třeba nezachytí každé slovo. Rychlé tempo otázek určitě není občas na škodu, a tohle je pro to skvělá příležitost. Jenom ať si studenti zvykají. Ideální by samozřejmě bylo, pokud by se studenti ještě před odpovězením krátce soustředili i na strukturu vašich dotazů a sami sebe se ptali, zda by právě takový dotaz dokázali sestavit sami (tak aby při mluvení mezi sebou tvořili podobně kvalitní dotazy). Ideální by také bylo, kdybyste měli osm studentů ve třídě a plat padesát tisíc při desetihodinovém týdenním úvazku. Nemůžeme chtít všechno.

inquiry nicméně občas využijte k rychlému kladení otázek, které studenty udržuje v napětí a dodává jim optimismu v tom směru, že jsou schopni na takovouto smršť dotazů reagovat, když ne jinak, tak aspoň souhlasným pokyvováním či nesouhlasným kroucením hlavou. Tempo můžete samozřejmě měnit podle potřeb, hlavně podle nálady ve třídě.

Jak jsem již říkal, je hodně důležité jak inquiry nastartujete. První dotaz by měl být takový, aby studenty zaujal, a následná fusiláda dalších otázek by je měla udržet ve stavu permanentní pohotovosti. Podívejme se u každé z částí textu na tři možnosti, jak inquiry nakopnout a jak v ní několika dotazy pokračovat.

——————– part one
1. Is there a way to see an amusement park without having to pay for a ticket?
(zdánlivě normální dotaz, který ale sebou nese tu výhodu, že se ihned octnete vprostřed děje, což vám nabízí několik možností jak v dotazování pokračovat: have you heard of someone who did win a ticket in a contest like that? What exactly do you have to do to win?)
2. Why aren’t people allowed to touch me? … I mean, when I’m hanging upside down / Why do I like to hang upside down?
(z pohledu jednoho z netopýrů)
3. Why do so many people come to see me? Is it the word Devil in my name?
(mluvíte za jeskyni, pár zajímavých dotazů na úvod vám to vynese)

——————– part two
1. Suppose you’re driving down the highway and all of a sudden there’s an awful smell in the car, what could it be?
(všeobecná perspektiva)
2. So where did I sleep in the park? On the ground or…
(z pohledu Sidneyho)
3. Why was the guy on the table afraid to move? What did he think I would do if he moved?
(skunkova perspektiva)

——————– part three
1. Why didn’t I breathe? What was I afraid would happen? I mean, my food was being stolen…
2. So did the guy have any donuts? I was looking forward to eating some donuts…
3. Should I call the police about the robbery? Is there a point in calling? What will I be told?

Co se otázek týče, není vůbec nutné čekat, až vám na každou studenti skutečně celou větou odpoví (pokud reagují okamžitě, je to samozřejmě ideální), stačí, když se chytí a budou doplňovat vaše věty jedním dvěma slovy. Podstatné je, aby znovu slyšeli obsah článku v dobré angličtině a ujasnili si souvislosti, které jim předtím možná nedošly.

Následující tip vypadá možná bizarně, ale stojím si za ním a pokud na mě dáte a ozkoušíte jej, myslím, že mi dáte za pravdu: nejlepší způsob jak inquiry načít je vypálit bez jakékoli přechodové fáze naprosto nečekanou otázku zprostřed textu a pak se tvářit velmi vážně, jako člověk, který očekává jasnou a rychlou odpověď. Následující moment, kdy na vás posluchači chvíli bezradně zírají a v hlavách jim to šrotuje, dokud se některému z nich nerozsvítí a neodpoví, je vyburcuje a udrží jejich pozornost po dalších pár minut, dokud vaše dotazování neskončí.

——————

Ještě trošku koření otvíracímu dotazu dodáte tím, že se budete ptát z pozice účastníka děje, čím okrajovějšího, tím lépe (zde například z pozice skunka nebo netopýra nebo průvodce), samozřejmě bez toho že byste studentům byť jen naznačili, čí roli hrajete. Tento přístup lze dobře osvětlit třeba u druhé části článku, kde Sidney spí v parku a je vzbuzen malým potenciálně smradlavým tvorem

1. SUPPOSE YOU’RE DRIVING DOWN THE HIGHWAY AND ALL OF A SUDDEN THERE’S AN AWFUL SMELL IN THE CAR, WHAT COULD IT BE? (studenti hromadně: “skunk”)
———————————-

FOLLOW-UPS: right, so what do you think happened to the skunk? (postupně se pak prokousáte odpovědí, některá slova doplní sami studenti, některá budete muset říct sami a nechat si je pouze odkývat, buďme rádi za málo: it probably … got … run … over … on the highway)
ok, so who can smell it? … everyone who is nearby
did I get to smell this awful smell? Why not? … because you didn’t move
so once again, why didn’t I move? … (tímto dotazem se snažíte dosáhnout toho aby třeba jen jednomu studentovi docvaklo, že v odpovědi chcete slyšet “so that”: so that the skunk wouldn’t… Pak musí přijít vaše grandiózní uznalé pokývnutí, po němž si zbytek třídy uvědomí, jak dobré je znát a umět používat so that)
what would I have had to do to make the skunk produce this smell? … (není třeba bát se gramaticky komplikovanějších otázek, studenti si jejich význam snadno domyslí)

2. SO WHERE DID I SLEEP IN THE PARK? ON THE GROUND OR…
———————————-

FOLLOW-UPS: did I get a good night’s sleep? … no? right
what was I afraid of? … No, not skunks, not yet, come on. what was I really afraid would happen? you thought you were going to be woken up by a policeman (studenti by měli v tomto případě v odpovědích používat “you”, mluví koneckonců k sidneymu, pokud se jim nedaří odpovědět tak vy po kouscích odříkáváte: I thought … I was going to be … woken up by a… yes, a policeman)
so did a policeman wake me up? … no, a skunk did … did you hear that? a skunk DID
did I know right away it was a skunk? … no, not until it jumped up on the bench next to me (příležitost napsat na tabuli a krátce vysvětlit right away / hned + not until / až když)

3. WHY DIDN’T THE GUY ON THE TABLE MOVE WHEN I JUMPED UP ON THE BENCH?
———————————-
FOLLOW-UPS: why was he afraid to move? What did he think I would do if he moved? … He thought you would spray him
did I? … No
why not? … Because he didn’t move
he didn’t move? … No (semtam se hodí použít rychlou sérii krátkých dotazů s krátkými odpověďmi ano-ne, dobré je i dělat ze sebe hlupáka, který přesně nezná obsah textu a musí si nechat poradit)
should I have sprayed him? (nezamrzí čas od času se vydat mimo text a vznášet otázky na něž každý student odpovídá jinak, podle svého přesvědčení, i tyto typy dotazů pomáhají udržovat zájem studentů)

Rigidita je zabijákem tohoto přístupu. Počítá se s tím, že při inquiry budete průběžně měnit postavy, z jejichž perspektivy příběh vyprávíte, studenty to aspoň bude nutit přemýšlet za koho právě mluvíte. Doporučuju začít ich-otázkou za některou z postav (do I like amusement parks?) a pak postupně přejít do všeobecného povídání (what’s the Ozarks like, anyway?), při první příležitosti je možné se zase ke své postavě vrátit.

——————

Zrovna dnes se mi mimochodem dostala do rukou anglicky psaná knížka zabývající se tématy, o kterých by se studenti v hodinách měli bavit. Velmi profesionálně vypadající knížka to byla, se stovkami témat, včetně přesných postupů sdělujících v jakých skupinách by studenti měli fungovat, jak by měl znít první dotaz etc. Bohužel v ní nebyl jediný návod, jak donutit studenty aby se snažili mluvit hezkou angličtinou a nespokojili se s nekonečným vyjmenováváním jídel, jež ten den měli na snídani (ask each other about their breakfast) nebo zajímavých míst, která lze vidět při návštěvě Londýna (ask each other about things to see in London). Přesně tak totiž většina podobných aktivit dopadne, a přínos je nulový.