obrázky a hry
Co to znamená: řekněme, že se rozhodnete pracovat s obrázky a studentům rozdáte třeba obrázky nějakého samostatně stojícího stromu a psa pojídajícího králíka. Musíte předpokládat, že studenty v první fázi napadne jedna jediná popisná věta. Ta se soustředí na centrální bod obrazu: někde něco je nebo někdo něco dělá (there is a tree in the picture / a dog is eating a rabbit). Pokud zrovna nepracujete s obrazem Hieronyma Bosche (now there’s an idea), přichází po tomto vstupu krčení rameny “a to je myslím všecko.” I kdyby na obrázku skutečně nebylo nic víc než onen strom či onen pes s králíkem, měli by studenti být motivováni k tomu, aby začali vyprávět o pravděpodobném pozadí tohoto děje
proč tam ten strom je?
proč ten obrázek někdo vůbec maloval/vyfotil?
co se v tom samém prostoru asi děje v jiné dny
jinou denní či noční dobu?
jak to tam asi vypadalo dřív?
co je asi kolem, v prostoru který už nevidíme?
kde jsme už podobný strom viděli?
————————-
žerou psi králíky často?
mám souseda, kterému vlčáci sežrali všechny králíky
králičí maso je prý strašně zdravé
jedl jsi někdy syrové maso?
kdyby ten králík byl zdravý tak by ho ten pes nechytil…
Jinými slovy: je třeba, aby studenti fabulovali, chytali se sebeslabších asociací, nepohrdli žádným “kdyby” které je napadne, domýšleli si a nepopisovali jenom to co na obrázku je, ale také to co na něm není (a mohlo by být)
» if I had a big garden, this is exactly the kind of tree I would never put in it
» apparently, the dog hasn’t eaten in a long time
» there don’t seem to be too many plants around that tree
» the rabbit may have been sick, otherwise the dog wouldn’t have caught it, yeah it must have been sick
» when the dog is done eating the rabbit, vultures will come and eat the rest, though they may have to fight the hyenas for it, I wonder how that would go. do you suppose vultures and hyenas are in direct competition? or do each of them live in a different place?
Hry nedělám z principu. Zaprvé učím spoustu dospělých rozumných lidí, se kterými nehodlám tajtrlíkovat po třídě, zadruhé mi všechny ty flashové karty a jiné moderní pomůcky zavání Powerpointem, potažmo Microsoftem, a potažmo přihlouplým většinovým vkusem. Kdyby v mé třídě zavládnul duch klubových her a atmosféra správňáckého seskupení činorodých lidí, začal bych brzy podvědomě hledat kronikáře, pak vtipálka třídy a než bych se nadál, už bych měl chuť dávat pokuty za pozdní příchod do třídy.
——————
Mezi oblíbené hry v hodinách cizího jazyka patří hádání (identifikace) osobností, kdy studenti tipují, kterou historickou podstavu představuje vybraný nesdílný student. Tato aktivita povětšinou končí tak, že studenti opakují pořád dokola tři stejné dotazy na úvod (Are you a man? Are you alive? Are you famous?) A zbytek dotazů tvoří podle jednoho mustru: Did you start a very big war/swim from France to England/die in car in Paris? To pokud se vůbec rozběhnou
Potíž s hrami jsem nastínil již na jiném místě tohoto textu: ve většině případů totiž brzy sklouznou do jednoho ze dvou krajních průběhů: buď jsou k uzoufání nudné a angličtina v nich používaná je primitivnější než vyjadřování českého ministra kultury, anebo se studenti nadchnou, až rozohní a výsledkem bývá totéž, jenom s volume doprava. Přílišné soustředění na hru a její pravidla, povětšinou nevyhnutelné, vede právě k takovýmto koncům