marley bone coach

Cartoons jsou pro výuku oživením. Student před sebou projednou má něco trochu jiného než stránku potištěnou samými písmenky (nic proti písmenkům), a není to stránka z učebnice s rozesmátým ekologicky uvědomělým cyklistou, plánem města nebo devatenáctiletou Mirandou znepokojenou aktuálním stavem naší planety.

Výběr vhodných cartoons je ale hodně nesnadný. Je možné využít hloupých kreslených seriálů, kterých je všude plno, za předpokladu že poskytují solidní podněty k rozvedení diskuse a/nebo nabízejí zajímavou angličtinu. Lepší ale samozřejmě je najít inteligentní cartoon, ve kterém se zároveň postavy vyjadřují zajímavou současnou angličtinou. Jsou cartoons, ve kterých se mluví víc, a tehdy se můžete soustředit na uvedený text a nemusíte si dávat tolik práce s vymýšlením spin-offs a recounts. Jinde se toho zase moc nenamluví, ale zobrazené situaci nabízejí množství způsobů jak se o ději bavit.

K druhým zmíněným řadím třeba Garfielda. U stripů Garfielda nemá moc cenu přehrávat dialogy, protože ty často vysloveně chybí nebo jsou velmi krátké. Větší roli hraje gestikulace a emoce, a právě ty by se měli studenti snažit popisovat. Ještě víc preferuju typ první, kde jsou mými favority jednoznačně Calvin & Hobbes a Dilbert. Každý z těchto cartoons se zabývá úplně jinými tématy, oba ale nabízejí skvělou slovní zásobu plnou amerických reálií. Dilbert z pracovního prostředí a Calvin & Hobbes zase z prostředí školy, obojí ale lze velmi dobře aplikovat i na každodenní situace.

——————

Nevýhodou cartoons je to, že je na rozdíl od textu lze těžko upravovat. Pokud tedy máte k dispozici skvělý strip se spoustou přínosných dialogů, mezi nimiž se krčí jedno dvě zcela nepotřebná slova, nelze se jich dost dobře zbavit. Studenty to přitom k těmto slovům potáhne jako můry k plamenům a čím víc budete zdůrazňovat jejich nepoužitelnost, tím víc se k nim studenti budou chtě nechtě upínat.

Celkově práci s cartoons ještě dolaďuju, v této fázi se mi osvědčuje následující postup: vytvořím pdf soubor se čtyřmi stripy na stránce, většinou se jedná o jeden příběh v několika dílech. Ten rozešlu studentům. Vzápětí na svou webovou stránku umístím (mnou sepsaný) recount včetně slovíček, slovíčka k samotnému cartoonu a také přepsaný dialog se zvýrazněnými pasážemi, na které by studenti měli soustředit nejvíce své pozornosti. Zvýrazněny jsou i nejlepší pasáže v recountu.

Alternativou k umístění recountu na web je jeho použití jako intra v hodině. V něm zmíníte veškerou novou slovní zásobu a použijete reporting verbs a jiné vhodné obraty, které byste rádi od studentů slyšeli. Vzápětí můžete studentům rozdat papír s těmito slovesy a obraty v angličtině s tím, že v dalších hodinách od nich budete očekávat kvalitně podaný recount za použití právě této slovní zásoby (samozřejmě se předpokládá, že v další hodině se budou ptát na obraty, které si nestihli zapsat a nejsou schopni si jejich význam domyslet). Recount můžete pro jistotu další hodinu ještě jednou zopakovat (jako inquiry, tedy otázkami na studenty), zdůraznit jej point-outem a o několik hodin později studenty překvapit rozdáním jeho fill-long verze.

opening class

Studenti dostanou řekněme týden na seznámení se jak s cartoonem, tak i s recountem. První hodina práce s ním probíhá následovně:

1. inquiry na recount (tedy otázky na popis děje), prozatím nechávám bokem samotný dialog a budu se ptát pouze na recount. Samozřejmě tak, abych studenty nutil používat zvýrazněné obraty. Opět se budu snažit mluvit z pozice jedné z postav: “am I good at math?” v odpověď se po chvilce váhání (co to mele? to jsme někdy dělali? počkej, to v něčem je, jo to je ten Calvin) ozve “No!”

Jak jsem již někde psal, no-questions (tedy otázky nebo prohlášení při kterých předstíráte nevědomost a musíte se studenty nechat opravovat) jsou psychologicky velmi přínosné a vtáhnou studenty do děje. Jsou holt situace, kdy se vyplácí dělat ze sebe blbce.

2. Po recountu následuje point-out, tedy vypíchnutí toho nejpodstatnějšího z textu, ale nečekaně nikoli na recount (recountu v této chvíli mají studenti plné zuby, on se většinou docela vleče, je v něm nutné hodně improvizovat a tak) nýbrž na dialogy (jak byste řekli “jak jsi dopadl při tom testu z matiky?“) tuhle přesmyčku nemám nějak přesvědčivě teoreticky podloženou, ale funguje to. Někteří studenti se třeba v přípravě soustředili víc na recount, jiní na dialogy, a nyní se zapojí i ti druzí.

3. Už na tuhle hodinu si připravím nápady na spin-off a na něj dojde na konci hodiny: nadhodím jak možnosti alternativních dialogů (co kdyby se měl Calvin bavit se svou učitelkou o tom jak mu to v matice nejde) tak i alternativních recountů (monolog učitelky nebo Susie, případně interview s nimi). Studenti by tedy v této chvíli měli využít znalostí z obou typů textů, zároveň ale musí improvizovat a vymýšlet, nikoli jen opakovat, co v této hodině již zaslechli.

follow-ups

next class (2): začínám point-outem, kterým se vrátím k nejpodstatnějším pasážím recountu. Point-out samotných dialogů jsme provedli už minulou hodinu, ale možná bych sem přihodil i něco z nich, pro oživení, nebo možná spíše za účelem zmatení soupeře. V pozdější fázi hodiny provedou studenti recount mezi sebou pomocí coin toss: nezapomeňte, že se počítá se dvěmi převyprávěními. První se řídí výsledkem coin toss a druhé je jeho přesným opakem. Minimálně jednou by tedy v každé dvojici měla přijít na řadu varianta live, která prověří jejich schopnosti vládnout všemi překlady českého času přítomného (hledám ji každý den, hledám ji teď, hledám ji už dvě hodiny, jsem tu od rána) a také otázky, se kterými studenti zápolí víc, než by měli.

next class (3): re-enactment původních dialogů. K těm mají studenti keywords, které obdrželi už dřív, a neměli by tedy mít problém scénky sehrát. Zvláště pak proto, že na úplný začátek hodiny nenápadně vsunete point-out těchto dialogů (v přeházeném pořadí, pochopitelně, nesmíme studenty příliš rozmazlovat).

Hezký twist na tuto aktivitu je následující posloupnost kroků (kterou jde aplikovat na kterýkoli re-enactment a kterou jsem zde popsal i na jiném místě).

Po prvním sehrání všech čtyř scén si studenti v párech společně projdou papír se samotnými stripy a podívají se, které obraty jim unikly (při svém přehrání je nepoužili), a které by jim situaci při vyprávění hodně usnadnily (kdyby je bývali byli mezitím nezapomněli etc). Tomuhle říkám check-bold (kontrola tučného písma)* ne snad, že by se od studentů očekávalo naprosto přesné a doslovné převyprávění dialogů. Je ale možné, že se občas museli uchýlit k primitivnějšímu vyjádření, i když věděli, že v textu se nachází obrat, který přesně vyjadřuje co chtějí říci, právě na ty se nyní budou soustředit.

Vzápětí si dají krátké improvizované interview s některou z postav, to aby pozapomněli na přínos z check-bold.

Až po tomto interview si dají znovu re-enactment, ale co je důležité, s prohozenými rolemi. Pokud by si studenti role podrželi, měli by to poměrně snadné, v check bold se totiž soustředí především na svou původní postavu, teď je dobré je trochu vyvést z konceptu.

V cartoons, stejně jako ve všech dialogovkách, se občas vyskytne třetí, většinou okrajová, postava. Není třeba se znervózňovat ani vymýšlet speciální postupy, studenti si s ní nějak poradí i při práci ve dvojicích. Nicméně, je-li to aspoň trochu možné, při editaci či sestavování vlastních textů se snažte udržet počet postav na čísle dva. Občas jde sloučit dvě nebo i tři postavy do jedné (třeba když tři postavy společně někoho přemlouvají), jindy jde třetí postava jednoduše vypustit nebo jednu její repliku svěřit některé z dvou hlavních postav.

K textu se v následujících hodinách ještě několikrát vrátím. Určitě pak v hodině, ve které se dostaneme k následujícímu dílu (pokud nějaký následující díl je). Návratem zde mám na mysli jak orientační point-out tak i a.t. pomocí coin toss.

summary

* send strips + website vocab + recount + highlights
1. inquire + point dialog + a.t. spin-off ideas pov
2. point recount + a.t. dialogs (switch, check bold)
3. point dialog + re-enact
+ before next part recall + re-enact