posloupnost aktivit
Jednotlivé aktivity nebo výukové bloky si za sebe člověk může poskládat různým způsobem. Záleží na tom, co jeho třída snese, nebo co je v té či oné hodině aktuálně potřeba dokončit nebo naopak rozjet. Určitých principů je ale záhodno se držet, při jejich porušení totiž vystavujete studenty riziku přílišného náporu informací. Studenti pak hromadně přestanou věnovat pozornost tomu, co se jim snažíte sdělit. V konečném důsledku špatně seskládané bloky vedou k neúspěchu hodiny, která měla náběh na to být velmi zábavnou, přínosnou a celkově povedenou.
Všeobecně řečeno je velmi důležité neprovádět žádný typ aktivity příliš dlouho v kuse. To platí v prvé řadě pro vaše vlastní mluvení. Studenti sice zpočátku vítají, že nemusí mluvit sami a mohou jenom poslouchat. Zároveň jsou si ale vědomi toho, že se od nich později bude očekávat schopnost převyprávět příběh, který právě vyprávíte, a proto se snaží poslouchat co nejpozorněji. A zde je zakopaný pes. V určitém bodě vyprávění dochází ke zlomu, studenti začínají mít dojem, že právě dosáhli svého limitu při vstřebávání a ukládání informací do paměti, přestávají přijímat další informace, nebo spíše rezignují na svou dosavadní snahu zapamatovat si vše, co dosud slyšeli.
——————
Už jenom z tohoto důvodu je třeba rozložit zátěž jednoho článku minimálně do dvou sekcí (intro a samotný přednes) a ty proložit nějakým úplně jiným typem činnosti.
Na začátku hodiny tedy vysvětlíte slovíčka a dopředu upozorníte na gramatiku, která se v článku skrývá, nebo aspoň na tu, kterou studenti možná ještě nemají zažitou. Vzápětí přijdou na řadu jiné aktivity: mluvení studentů mezi sebou (a.t.), test, inquiry, point-out etc.Až poté, kdy se studentům zase trochu pročistí hlavy a doplní se jejich kapacita pro vstřebávání nových podnětů, můžete přejít k přednesu nového textu.
Tímto jsem odbočil od původního záměru této kapitolky, kterým je skládání aktivit za sebe. Mým cílem bylo v tomto ohledu poukázat na následující principy
» po přednesu nového textu (nebo intru k němu) může přijít na řadu inquiry/recall textu staršího; co se přísunu nových informací týče, jde o výrazný krok směrem k nižší náročnosti: při inquiry/recall studenti jenom odpovídají na vaše dotazy a vybavují si známý článek, to je výrazně méně náročné než poslech nového textu
» naopak to ovšem nefunguje. Inquiry přece jenom trochu vyčerpávající je a nasadit po něm přednes nového textu je sebevražda
» nikdy za sebou neuvádějte intra ke dvěma zcela novým textům, ať už jakéhokoli typu (ani pokud v jednom případě jde o text a v druhém o test), vede to ke zmatku
Totéž platí pro jakékoli dvě podobné aktivity, rozmanitosti je třeba nejenom v dlouhodobém přístupu, ale i v programu jednotlivých hodin. Dobře provedené přechody od jednoho typu aktivity ke zcela jinému, dokáží do studentů vlít novou energii a zvědavost. Právě proto je důležité, aby tyto přechody byly řešeny pokud možno netradičně (a ne slovy “takže jsme dodělali článek a teď se vás zeptám na pár věcí z…”) a tímto způsobem aspoň na pár vteřin vybudily studenty z letargie a donutily je přemýšlet k čemu se vlastně váš nelogický proslov vztahuje.
so who hangs upside down?
co prosím? jak jako kdo visí… jo, ti netopýři v té jeskyni… the bats!jak byste řekli “záleží na tom?”
cože? jak to máme vědět? moment, to někde bylo…
Dobře seskládaná hodina je jako program koncertu. Tak jako hudebníci tuší, kdy asi nastane hlušší místo a je tedy třeba přijít s nějakým hitem, a v které fázi bude obecenstvo naopak vstřícnější a je tedy možné zařadit nové nebo náročnější skladby, tak i učitel musí vycítit, do kterých míst programu je třeba vložit oddechovější činnosti a kdy naopak studenti budou receptivnější a přijmou i něco obtížnějšího.
——————
Zpočátku je tvorba vyváženého programu samozřejmě problematická a člověk se dopouští omylů a přešlapů. Ty mu ale stejně jako omyly v jakékoli profesi (možná s výjimkou zkušebního pilota) ukazují cestu kupředu. Po nějaké době se tak učitel dostane do fáze, kdy tvorba programu přichází zcela automaticky a nezabírá víc než mrknutí na program posledních tří hodin a bleskové načrtnutí jeho logického prodloužení
» k tomuhle článku je třeba provést point-out, recall byl minule
» provedeme recall článku z minulé hodiny
» už dlouho jsme nedělali storyville, tak jim nějaký pošlu mailem, ať si jej připraví
» jako hlavní věc bych mohl dát inquiry nového fill-outu, na přípravu už měli víc než týden
» a mohli by si přehrát tu scénu z minulého fill-outu, aby si ji připomenuli
» a proložíme to nějakým testem, nebo si dáme spíš fill-long starého článku?
Možností je nakonec tolik, že po pár hodinách budete program spíše osekávat, než abyste dumali čím jej vyplnit. Aktivity, které by bylo nanejvýš vhodné provést co nejdřív, budete nakonec nuceni odkládat kvůli zástupu jiných povinností. Po dobrém rozjezdu školního roku a za předpokladu, že si čas od času v záchvatu činorodosti přichystáte další dávku textů a testů, budete moci až do jeho konce víceméně klouzat samospádem (což se nevztahuje na přípravu nových textů, které je potřeba před jejich uvedením znát téměř nazpaměť).