marley bone coach

není to poprvé, co se na těchto místech pokouším klasifikovat studenty a jako novodobý Carl Linne je roztřídit do úhledných škatulek. tentokrát si za výchozí kritérium zvolím přístup ke studiu. právě jej čím dál víc vnímám jako klíčové kritérium pro výběr studentů, s nimiž jsem ochoten dál pracovat. správný přístup by se dal shrnout do tří bodů:

◾ poctivá příprava na hodinu
◾ ochota v hodinách mluvit
◾ opravdová snaha se zlepšovat

s výše uvedenými body se samozřejmě druží ochota studenta změnit svůj přístup podle doporučení učitele. studenti, kteří berou má doporučení vážně, totiž dlouhodobě dosahují výrazně větších pokroků než ti, kteří je ignorují. podívejme se na oba typy podrobněji

STUDENTI, KTEŘÍ…

good: se buď intuitivně nebo na základě zralé úvahy a po posouzení ozkoušených a zjevně nikam nevedoucích přístupů rozhodnou řídit doporučeními učitele

bad: zarytě jedou po vyšlapané linii, přestože ta je už několik let nikam nevede. rady učitele odbývají jako žvanění snílka, který má holt to štěstí, že má na jazyky buňky. vinu za své několikaleté přešlapování na místě pak hážou na předpoklad, že „na jazyky jsou prostě tupí“ (což může být faktor, ale nikdy nevysvětluje ani zdaleka vše)

good: si v průběhu hodiny zapisují poznámky bez ohledu na to zda to situace vyžaduje nebo zda si zapisují i všichni ostatní; řídí se v tomto ohledu svým úsudkem; jakmile zaslechnou něco co si myslí, že by měli znát, okamžitě píší nebo žádají učitele o dovysvětlení

bad: si píší zásadně jenom „slovíčka“ anebo zapisují výhradně ve chvíli kdy zapisuje celá třída. učitele se na nic neptají, protože „je jim to blbé“ a „stejně se na to zeptá někdo jiný“

good: zamýšlí se nad svými poznámkami z hodin a případné nesrovnalosti s učitelem na začátku hodiny konzultují

bad: neřeší do očí bijící rozpory ve svých poznámkách, následkem čehož nikdy pořádně nepochopí systém anglické gramatiky, následkem čehož střílí v hodině slovesné tvary od boku a i po několika letech studia jsou schopni použít spojení jako „do you going“ nebo „what are you say“, která ilustrují jejich totální bezradnost

good: pokud jsou v průběhu mluvení učitelem opraveni, zamyslí se nad svou chybou a do paměti si vloží výstražnou vlaječku, aby se stejného omylu nedopustili podruhé

bad: opravu učitele sice automaticky zamumlají, ale dále nad ní nepřemýšlí a bleskově se přesouvají k dalšímu nesmyslnému spojení

good: připravují se na hodinu podle zaslaných instrukcí, v hodině nepotřebují žádnou přípravu na to aby se pustili do hovoru na jakékoli téma, mluvení si vysloveně užívají a testují co už dokážou říci, cíleně se pak snaží do svého projevu začlenit nově zvládnuté jevy

bad: za přípravu považují vytištění papírů (nebo ani to ne) plus rychlé vypsání pěti slovíček a jejich našprtání v okamžicích těsně před hodinou. těchto se pak v hodině o to hlasitěji chytají jako stonoucí stébla trávy a vykřikují je kdykoli jen okrajově souvisí s tématem hovoru. zdržují své aktivnější spolužáky, protože před každou konverzační aktivitou si nejdřív musí projít text, zjistit o čem vůbec je, přeptat se na slovíčka a i zbývající vteřin y konverzace prošpikují poznámkami o tom jak „stejně vůbec neví o čem je řeč a jak mají fofr v práci a pokaženou tiskárnu a chodí sem jenom na náslech protože třeba se něco uchytí“

good: mluví s rozvahou, pamatují na opakovaně vštěpovaná pravidla, jsou si vědomi úskalí klasických chyb, nestřílí od boku, nad vším co pronesou se ještě krátce zamyslí, a případně se opraví

bad: se namísto rychlého rozběhnutí konverzace nekonečné minuty prohrabují svými papíry, vyměňují si poznámky o tom, jak neví o co v příběhu jde a že tak jako tak nemá děj a nejde povyprávět. pokud na konverzaci vůbec dojde, pak obvykle z poloviny probíhá v češtině, slovesné tvary se pálí naslepo, úzkostlivě se lne k dvěma základním časům a slovní zásobě získané na základní škole a povětšinou se omezuje na snahu vybavit si jména a číselné údaje. cílem je se nejrychlejší cestou dostat do bodu, kdy se vítězoslavně pronese „my už jsme to řekli všecko“

good: si v rámci možností prochází vysvětlivky na webu a v hodinách se snaží nabytých poznatků využívat nebo se k nim dále doptávat, vrací se i ke starším článkům, do textů si dopisují poznámky a zvýrazňují si pasáže, ke kterým by se rádi ještě v budoucnu vrátili, ověřují si své gramatické dovednosti na stránce The Crucible a rozšiřují slovní zásobu na Cat’s Niece and Bee’s Whiskey

bad: mají dojem, že všechno potřebné jim má učitel i přes jejich pasivitu či odpor prostě nějak nacpat do hlavy; zaslané materiály zůstávají neposkvrněny inkoustem a nedotčeny zvýrazňovačem, ostatně po skončení školního roku tak jako tak putují do koše; v hodinách si permanentně stěžují na to jak je hrozně trápí, že absolutně nechápou tu a tu gramatiku, kterou jim nikdo nikdy nevysvětlil (a která je přitom na webu do detailu popsána a ilustrována mnoha příklady)