marley bone coach

Ghost Stories jsou překladové testy založené na fiktivní konverzaci, ve které se střídají věty v angličtině a češtině. Pracuje se v párech. Každý v páru má sice k dispozici celou konverzaci, ovšem v zrcadlové podobě: jeden z nich má anglicky jen liché věty, druhý pak sudé. Každý tedy mluví za jednoho člověka, jehož kompletní promluvu musí překládat z češtiny, zatímco promluvu svého partnera má k dispozici v angličtině a vidí tedy, k jakým obratům se upínají tužby jeho partnera.

a-text
co to tady děláš?
why are you asking?
nikdy dřív jsi tady nebyl
proč tě to vůbec zajímá?
b-text
what are you doing here?
proč se ptáš?
you’ve never been here before
why do you even care?

Název Ghost Stories pochází z toho, že první cvičení tohoto typu, které jsem sepsal, bylo o chlápkovi, který prý viděl ducha. V dalších testech tohoto typu se už žádní duchové nevyskytují, aspoň myslím

Jako příklad si vezměme test nazvaný When in Rome…, určený pro méně pokročilé studenty a co se délky týče, spíše kratší.
Insert picture

Situace se v něm točí kolem dvou mladých Američanek Claire a Tracy, které se jednoho léta procházejí po věčném městě, když si najednou na vlakovém nádraží všimnou podivného chlapíka v těžkém kabátu. To nebude jen tak.

opening class

Nejprve je dobré studentům načrtnout, čeho se konverzace bude týkat. Součástí úvodu by mělo být nenásilné uvedení těžších slov a obratů, aby se studenti při samotném cvičení nezasekávali na slovíčcích a mohli se soustředit na stavbu vět. V tomto případě by mohl úvod vypadat následovně

There are these two American girls named Tracy and Claire. Tracy has been living in Rome for a couple years and her friend Claire has just come to visit her and do some sightseeing around Rome. They start out their tour at a railway station. Before their train arrives, they notice a strange man walking back and forth on the platform. The man is wearing a heavy coat, which is surprising, as it’s very hot in Rome this time of year. It looks like he might be hiding a bomb. The girls are getting a little nervous. The stranger has missed four trains already, he didn’t get in when they stopped. The girls wonder if they should call the police but they soon realize that it’s no use, the Italian police will probably just tell them to ignore the guy.

Studenti se rozdělí do dvojic, sednou si proti sobě (tedy žádné společné sklánění nad papíry a huhňání v češtině), každý dostane jeden ze dvojice papírů (Claire nebo Tracy) a ten z nich, jehož dialogovka začíná českou větou, je na řadě jako první. Při této aktivitě platí několik principů, jejichž porušení jí výrazně ubírá na kráse.

a) mluví se jenom anglicky, české věty se nahlas nečtou

b) nikdo nikoho neopravuje (yeah, right), jede se furt dál. pokud se kolega naprosto zasekne, je možno upustit drobnou nápovědu: “(zkus to pomocí) care”, “(tam by měl být) jiný čas”, ne ale říct správný překlad

c) studenti mají podtržené nejpodstatnější pasáže anglického textu (tedy toho, ke kterému se zoufale snaží dospět jejich kolega), správný překlad těchto úseků je záhodno doprovodit uznalým zamručením

d) studenti sedí pokud možno proti sobě, rozhodně ne nalepení ramínko na ramínko za účelem frekventovaného nakukování do kolegovy verze a porovnávání

Představme si nyní dvojici studentů Roy a Siegfried. Student Roy má před sebou text následujícího znění:

už jsme v Římě týden a celou dobu je horko
so why is that tall man wearing such a heavy coat?
no, ty už tady žiješ dva roky, nosí hodně lidí kabát?
I haven’t seen anyone wear a coat in this city in the summer
(dialog pokračuje ještě asi dalších dvacet řádků)

Roy nejdříve přeloží, nejlépe jak dovede, první větu

we are in Rome one week and there is always hot

jeho kolega ve dvojici, Siegfried, poslouchá a říká si: “tak tuhle chybu bych asi udělal taky … tuhle ne … na tohle si budu muset dávat pozor”, protože ví nebo tuší, že později si s kolegou papíry prohodí a bude se muset vypořádat se stejnými problémy.

——————

Na Siegfriedově listu najdeme tytéž věty jako na Royově, ale prohozené jazykově

we’ve been in Rome for a week now and it’s been hot the whole time
tak proč na sobě ten vysoký chlap má tak těžký kabát?
well, you’ve been living here for two years, do a lot of people wear coats?
v létě jsem v tomhle městě ještě neviděla, že by na sobě někdo měl kabát

poté co Roy svým prvním překladem razantně dokáže, že na něm veškerá dosavadní výuka nezanechala znatelnějších stop, promluví Siegfried sám. Svému kolegovi jeho chyby v předchozí větě neopraví, ani ve tváři nedá znát, jaký děs právě zazněl, soustředí se na svou větu

why high man have so hard coat?

A nechá tak Roye pokochat se svou (tj. Siegfriedovou) neschopností. Vzápětí je na řadě opět Roy a commedy of errors pokračuje.

Je těžké studenty uhlídat, aby se po každé větě neopravovali a nenakukovali si navzájem do papírů. Předejít se tomu dá tím, že slíbíte, že při dalším uvedení tohoto cvičení už budou mít dovoleno se opravovat a časem dostanou celý test i v tiskové podobě. Je to lež, ale zabírá to.

Hlavním vtipem této činnosti je výměna papírů po dokončení prvního kola (pokud od sebe tyto dvě fáze oddělíte nějakým vhodným sandwichem, good for you), kdy jsou siegfried a roy najednou donuceni vyloudit ze sebe přesně ty věty, na které předchozích dvacet minut zírali. Právě v této chvíli si mnozí studenti uvědomí jak pofiderně zní slovo “probraný”, když zoufale vzpomínají na obrat, který nejenom že mají opakovaně “probraný”, ale měli na něj předcházející čtvrthodinu vytrvale upřený zrak.

Studentům je nutné zdůraznit, že napoprvé se od nich neočekávají zázraky. Napodruhé (třeba za dva týdny) už semtam nějaký ano a při dalších příležitostech čím dál houšť a více kapek.

follow-ups

Netroufám si odhadnout, jak tomu bude u vás, ale moji studenti mají Ghost-testy ve velké oblibě. Dávkuju jim je přesto poměrně střídmě, abych z nich nevytvořil úplně úhelný kámen svých hodin a do velké neobliby tím neuvrhnul všechny ostatní, minimálně stejně hodnotné aktivity. Ghost je za odměnu.