marley bone coach

v souvislosti s blížícími se maturitami zde uvádím ještě jeden text, pomocí něhož se opět pokusím ilustrovat, jakou angličtinou by se u těchto zkoušek měli prezentovat studenti výběrových středních škol. již dříve jste zde mohli najít text o jídle, jehož cílem bylo dokázat, že i o tématu, jež je vypravěči (tedy v tomto případě mně) velmi velmi velmi vzdáleno, je možno sice bezobsažně, ale zároveň hezky a dlouze (and if that isn’t the point of the exam, I don’t know what is) vyprávět.

aktuální text pojednává o new yorku. je vyprávěný z pozice studenta, jež toto město sice dosud nenavštívil, ale z různých zdrojů si dokázal vytvořit zajímavý obraz a ten následně velmi zajímavě podat. pokud jsem měl možnost obeznámit se s oficiální předlohou, ta byla podle očekávání plná dat a pojmů. příklad: který borough se pojí s členem (pokud vůbec jaký)? správná odpověď: who cares? netvrdím, že by student neměl vědět základní fakta o historii a uspořádání města. větší pozornost by se ale podle mého názoru měla soustředit třeba na éru starosty giulianiho, jehož razantní politika se v druhé polovině devadesátých ukázala být až nečekaně úspěšnou (a to přesto, že stejně jako ronald reagan byl ve své době obětí mnoha útoků ze strany liberálů, kteří se dnes zdráhavě omlouvají, stejně jako se za dvacet let budou omlouvat za své dnešní postoje).

New York /1/ Been There

New York City must be the greatest place on earth. At least that’s what a lot of people say. I’ve never been to the city myself but I’ve talked to quite a few people who have. And they were all impressed with what they saw and they all wished they could live there. I can’t help wondering what it must be like to arrive in this amazing place and find yourself among thousands of people moving in every direction, while all the yellow taxis are making an awful lot of noise.

But the truth is, you don’t really have to go over there to know what it’s like. There are so many movies and shows that take place in New York City that you sort of feel as if you’ve lived there yourself. Again, a lot of people say this who have been to New York. They will tell you that seeing New York for the first time is not really much of a surprise. You kind of look around and think, hey, I know this place. Still, I wish I could go there and see it for myself.

It’s often said that New York doesn’t have much in common with the rest of America. Well, the same goes for a lot of capital cities. Like, I don’t think there’s a lot of similarities between Moscow and Siberia. Or even Prague and villages in southern Moravia. Most New Yorkers like to think of themselves as being much more sophisticated and educated than their countrymen in, say, Alabama. Which may be true but it doesn’t explain why they always vote for the wrong candidate in the presidential election. Have I actually checked that information? No, not really, it was more of a wild guess. I was kind of hoping you wouldn’t call my bluff. But you did, yes.

there’s a quite a few of them out there … je jich tam venku docela dost
I can’t help wondering why he did it … pořád musím přemýšlet nad tím proč to udělal
where do these events take place? … kde se tyhle akce konají
the same goes for you, by the way … to samé platí pro tebe, mimochodem
there’s a sophisticated way of saying it … existuje způsob jak to říct, který je víc na úrovni
go ahead, take a wild guess … do toho, zkus si jen tak od boku tipnout
that’s when he called my bluff … a v tu chvíli mi dal najevo, že ví že to jen tak hraju

getting off the high horse

dovolím se zde popsat další scestnou predilekci našich studentů a to bezmeznou důvěru ve schopnosti rodilých mluvčích. nebudu se vyjadřovat k jejich učitelským schopnostem, na takové psaní musím nejprve nashromáždit odpovídající množství žluči. v této chvíli se podívám na jimi vedené webové stránky. mnozí pokročilejší (and more bizzarely, i někteří začínající) studenti v této zemi mají totiž dojem, že právě a pouze jen na stránkách rodilých mluvčích se řeší gramatické problémy hodné jejich pozornosti. příliš brzy podléhají falešné představě, že vstřebali vše, co jim může vysvětlit český učitel (tedy dobrý český učitel) a nyní podle jejich názoru přichází na řadu snaha popasovat se se stejnými problémy, které řeší rodilí mluvčí. i když samozřejmě chápu, v čem tkví lákavost tohoto kroku, musím podotknout, že slzy většiny studentů skrápí špatný hrob

není vyloučeno, že někteří studenti se na tyto stránky vydávají oprávněně. mají li za sebou deset let total immersion v anglicky mluvícím prostředí, budiž. nemají-li, nebudiž. kdo je na vině? můj prst by opět, nikoli překvapivě, směřoval na stávající učebnice a výukové plány. těmi inteligentní student proletí během pár měsíců a najednou neví, co dál. nikdo mu/jí neřekne o dalších mezerách, které z jeho angličtiny dělají cirkusovou atrakci. student tedy logicky usoudí, že v tomto prostředí dosáhl hranic svých možností a přesune se dál. diskuse o anglické gramatice a jejích zákrutách v podání rodilých mluvčích jsou lákavé šidítko. na stránkách tohoto typu se ale většinou nabízí jen hrubě okrajové problémy, které s akutními nedostatky a mezerami ve znalostech českého studenta mají málo co společného. řeší se zde stále dokola stejné nonproblémy a probíhající debata je ve své omezenosti podobně směšná a zastydlá jako současné učebnice angličtiny

máte li podobné sklony, měli byste také mít na paměti následující skutečnost: obraty, jichž se podle těchto návodů mají rodilí mluvčí snažit vyvarovat (mimo jiné „actually, like, as a matter of fact, I mean“) jsou nezřídka obraty, které se mnozí čeští studenti teprve zoufale snaží naučit používat. vedle toho se na těchto stránkách (či v podobně zaměřených knihách) často probírá a řeší například to, který že anglický obrat svou nadužívaností už přerostl v klišé. na definici a záběru pojmu „klišé“ se dva lidé málokdy shodnou a každé potenciální klišé propírají do nesnesitelných rozměrů. přitom český student by byl nejšťastnější, kdyby se ona defamovaná klišé naučil používat, spíše než aby se jich zbavoval

zde jsou některé z nejčastějí propíraných problémů:

further / farther … jeden z nejoblíbenějších chestnutů anglicky psaných gramatických průvodců. řešení: naučte se používat „further“ a všichni budeme spokojeni

less / fewer … podobný nonproblém. „fewer“ se má používat pro počitatelné věci. ve skutečnosti v tomto souboji zvítězilo „less“ (less and less people). trápí vás tento problém? pokud ano, víte jak přeložit málo v „od té doby se toho stalo málo“?* znáte rozdíl mezi „few“ a „a few“? poznáte co je špatně ve větě „luckily I know a few people who could help you“**? umíte říci třeba „mnohem větší / ještě chytřejší / většina nápadů“***?

if I was / if I were … do třetice všeho zbytečného

lay / lie … nejobskurnější problém vůbec. „lay“ nikdo nepotřebuje, stejně jej většina rodilých mluvčích používá špatně. radši se naučte používat „put“ a „leave“ (don’t give it in the oven, let it on the table, yes?)

you’re / your … buď jste tupec a nepoznáte rozdíl, pak nemá cenu tento problém dále študovat. nebo nejste, pak nemá cenu tento problém dále študovat

hung / hanged … oběsit nebo prostě a-fatálně pověsit? silně pochybuju o tom, že pokud byste mluvili výbornou angličtinou a použili nesprávný minulý tvar slovesa hang, tak se z toho nějaký rodilý mluvčí okotí. a pokud jo, aspoň máte hezký talking point

affect / effect … „effect“ se rozumí samo sebou, jako sloveso jej znát nepotřebujete; „affect“ je poměrně užitečné sloveso, ale pokud se u něj pletete jen ve spellingu a jinak jste schopni jej používat správně, good for you

who / whom … bez „whom“ se obejdete úplně, především se naučte používat vztažné „who“ (the man he saw me was tall), přestaňte tolik používat „which“ (s výjimkou překladů českého „což“) a zvykněte si na vztažné věty bez vztažných zájmen, případně s generickým „that“

toward-towards … totéž, jedno víc britské, druhé spíš americké. je tohle problém, kvůli němuž se nedokážete v angličtině vyjadřovat tak precizně, jak byste si představovali?

splitting infinitives … dovolím si předpokládat, že jen málo z vás akutně potřebuje elaborát o historii odděleného infinitivu (want to clearly define) a jeho místu v lexikonu současné angličtiny

punctuation / interpunkce … jediné co skutečně potřebujete vědět je, že v angličtině se nedělá čárka před „that“ (I said, that I knew), jinak předpokládám, že máte v interpunkci stejný bordel jako já. to nemluvím o anglické, nýbrž o české

ze stejných zdrojů se také poučíte o tom, jak moc může mást přídavné jméno inflammable, které jste až dosud vůbec neznali a nijak vás to netrápilo a kolik trablů může natropit spelling u slov compliment a complement (že „compliment“ vám může být k užitku i jako překlad českého „pochválit“ se ovšem nedovíte)
—————

* not much has happened since

** pokud jste tipnuli, že je zde špatně „a few“ a namísto něj má být „few“, it just goes to show you. na této větě není špatně nic, je zcela v pořádku

*** „much bigger / even smarter / most ideas“ (just in case: more bigger / so more clever / most of ideas“)

opravdu si myslím, že málokdo z nás je připraven na hlubokou debatu o rozdílu mezi adjektivy unique a one-of-a-kind či diskurs o genezi a aktuální funkci obratu „the Lord is come“ v současné angličtině. nejeden český student se jako telátko nechá do těchto filipik vlákat („no, asi ví o čem mluví, když jsou to Angličané“, „tu stránku, ty vole normálně, dělá přímo jedna Američanka!“) a začíná tak řešit problémy, které na pozadí jeho nevyvíjející se ubohé vyjadřovací schopnosti působí čím dál nepatřičněji

na druhé straně se na těchto stránkách probírají chyby, kterých by se zde málokterý student dopustil. dopodrobna se rozebírá, proč se nemá říkat „please, call myself at work“ nýbrž „please call me at work“. jedná se o akademickou debatu, jež má za cíl spíše definovat a terminologicky popsat daný rozpor spíše než odradit od jeho používání. jsem přesvědčen, že třeba český student tuto chybu nikdy neudělá, naopak v této větě pokaždé zmrší předložku (call me to work). to je ovšem zase problém, který rodilí mluvčí vůbec nezaregistrují.

New York /2/ The Place To Be

Anyway, now for a bit of history. New York was originally called New Amsterdam. The town was founded by Dutch settlers in the seventeenth century. Before that there was nothing. Well, there were some Indians living nearby but they had no idea what would one day become of this place. Which is why when they were offered some furs for the place they didn’t think twice before accepting.

Thirty years later, the British figured that New Amsterdam was a good place to be and they snatched it away from the Dutch. A lot of trading took place in New York, as the town began to be called, in the next few decades and centuries. As a matter of fact, the trading has never stopped.

New York City is famous for its skyscrapers, among other things. Some of the buildings you see are famous all over the world, like the Chrysler building or the Empire State building. There may be taller buildings in other cities, such as the one they have in Chicago and many others in Asia, but the ones you see in New York have a reputation that will be hard to match. Obviously, the twin towers were the most famous ones until they were brought down on that awful day six years ago. So now the skyline looks pretty much like it did thirty years ago, before they were built.

I like the way the streets in New York are laid out. When you look at the map you see a perfect grid with just one street cutting diagonally across the whole place. That street is called Broadway and it is one of only a few streets that has an actual name rather than just a number. The numbering is supposed to make it easier to know where exactly you are if you get lost. Also, distance is measured in blocks rather than miles or kilometers in New York, as it is in most big cities. A city block is a standard one twentieth of a mile, that is, about 200 meters. This may be different in other cities, though.

furs were worth a lot in those days … kožešiny v té době měly velkou hodnotu
the victory was snatched away from us … to vítězství nám uchmatli
there was a lot of trading going on … odehrávalo se tam hodně výměnného obchodu
as a matter of fact, that was all that was going on … vlastně se tam nedělo vůbec nic jiného
NY’s skyline’s reputation is hard to match … panorama NY má pověst, které se těžko něco vyrovná
the streets are laid out in a grid … ulice jsou rozloženy do mřížky
there are different ways of measuring distances … jsou různé způsoby jak měřit vzdálenosti
I have some ideas (that is, if you are interested) … mám pár nápadů, teda pokud o ně máš zájem

memories of the wanderjahre

jako vysokoškolský student jsem si jednoho dne s převelikým nadšením pořídil slovník synonym vydavatelství penguin. come to think of it, to byla možná chvíle, kdy jsem si uvědomil, že císař je nahý. tato stránka je mi svědkem, že jsem se v něm snažil najít aspoň náznak užitečné informace. namísto toho jsem byl zavalen prapodivnými slovy latinského původu a distinkcemi, s nimiž by se potýkal i ten nejvíc puenktlich gramatický hnidopich. in retrospect mohu s potěšením konstatovat, že do tohoto dne nenastala situace, v níž bych se anglicky nedokázal přesně vyjádřit proto, že mi ve slovní zásobě chyběla slova „ratiocination“, „satiate“, „repose“, „mannish“ či „jocular“

což mě přivádí k další, neméně trapné vzpomínce. vybavuju si období kolem konce svého pobytu na střední škole a prvních let na univerzitě, během něhož jsem získal falešný dojem: vyjadřování v angličtině na úrovni rodilého mluvčího si můžu odškrtnout jako splněný úkol, je čas vrhnout se na pokročilejší slovní zásobu. v následujících měsících jsem tedy své ubohé učitele prudil neustálým připomínkováním bizarních synonym k již beztak dost komplikovaným slovům a spojením („neighborhood“ mi nestačilo, vyžadoval jsem „vicinity“; konverzaci bez použití slov „mitigate“ nebo „surreptitiously“ jsem si nedokázal vůbec představit), neustálým používáním přídavných jmen typu „magnanimous“ nebo „tantalizing“ vyčtených z anglické přílohy lidových novin. když se dnes podívám na své výpisky z té doby, žasnu nad kvanty slovíček, na které jsem od té doby již podruhé nenarazil, a to i přes každodenní kontakt s formální i hovorovou angličtinou.

jsem si docela jistý, že jsem ze sebe dělal pěkného šaška. jak by také ne, když jsem s chutí používal slovesa jako contemplate (to v mém lexikonu nahradilo přízemní think, o kterém jsem usoudil, že mě jen zbytečně brzdí v rozletu), idiomy typu „steal the show“ (které si zabralo prostor do té doby ohraničený obraty „be good“ a „be very very good“ a které jsem používal jako všeobecnou pochvalu, bez ohledu na existenci či neexistenci show jež měla být ukradena), případně podstatná jména typu penchant nebo aftermath, jejichž význam mi sice unikal, ale jejichž aura mi přišla dostačující na to, aby si poradila s víceméně jakýmkoli významem, jež jim aktuálně hodlám přiřknout.

to všechno se dělo v době, kdy moje angličtina byla sice na jakž takž solidní úrovni (ačkoli jsem se z větší části vyjadřoval pouze v doslovných citátech z textů beatles), ale–co je pro mě v této chvíli nejvíce inspirující–ani zdaleka nedosahovala kvality, kterou dnes v mých hodinách vykazují mnozí středoškolští studenti. neuměl jsem rozlišovat think a wonder (wonder jsem vlastně vůbec nepoužíval), nedokázal jsem dodávat větám šťávu pomocí slov jako even, still (ve významu „ale stejně“) nebo anyway (v ani jednom z mnoha významů), utajeny mi zůstávaly konstrukce typu „that’s what“ nebo „is this where…?“, ing tvary po předložkách jsem myslím střílel bez většího rozmýšlení, návrhy tvořil bůhvíjak (pomocí „why don’t…“ nebo „how about“ ovšem rozhodně ne). soustředil jsem se spíše na rozšíření svých znalostí slangové angličtiny, neexistoval idiom dost blbý na to abych si jej okamžitě nevtloukl do hlavy (obzvláštní fascinaci jsem prožíval při objevení dalšího, třicátého devátého, způsobu jak popsat zvracení v závislosti na poloze kolen vůči záchodové míse a stylu uchopení jejích okrajů)

kdy jsem se od těchto předsudků a bludů oprostil? nejspíš ve chvíli, kdy jsem si při sledování amerických sitcomů poprvé začal pokládat nepříjemné dotazy: používám sám tohle spojení? (řekněme, že jde o spojení „I can’t believe“) prvotní odpověď zněla, jakkoli mi to přišlo neuvěřitelné, že nikoli. tohle spojení jsem fakt nepoužíval, i když jsem jej pochopitelně dobře znal. je v angličtině frekventované? hell yes. vyjadřuje koncept, se kterým so potýkají i obyvatelé naší kotliny? kurňa, že jo. překvapení, úžas a tak. existuje doslovný překlad? ano, „nemůžu uvěřit“. překládají jej takto ve filmech? ano. použil jsem jej někdy já sám? ani náhodou. slyšel jsem jej někdy v reálném životě? sotva. co z toho plyne? že v češtině musí existovat podobně frekventovaný obrat, který sám používám v situacích, kde by rodilý mluvčí použil „I can’t believe“ a který s největší pravděpodobností neumím překládat anebo jej překládám špatně. a už to bylo: „to snad není možné“.

pak už jen stačilo najít si důvěryhodný zdroj hovorové angličtiny (v mém případě zpočátku seriál Family Ties, který jsme na začátku devadesátých let jako o život nahrávali ze SkyOne, než tento program zakódovali, později jsem se stejným nadšením sjížděl Friends) a aplikovat stejný, čím dál zmechanizovanější (v tom nejlepším slova smyslu) přístup na další obraty, které mi chyběly v aktivní slovní zásobě. to byl první krok. začínalo mi být jasné, v čem tkví hlavní potíž českých studentů angličtiny a čím dál chmurnější náhled jsem získával na stávající učebnice angličtiny.

ještě jsem ovšem nebyl ani zdaleka za vodou. prokouknout spletitý systém asociací mezi dvěma jazyky byl první velký krok. druhý velký krok bylo si tyto poznatky zažít a přenést je do své angličtiny tak, abych nad většinou z nich nemusel přemýšlet. k tomu mi nejvíce dopomohla vlastní výuka. od chvíle, co jsem začal v hodinách vyprávět studentům příběhy v angličtině, postupně se přestal spoléhat na tištěnou předlohu, a začal si příběhy dopředu chystat, tedy vyprávět si je nanečisto buď v hlavě nebo přímo nahlas před imaginárním publikem, udělala moje angličtina obrovský skok dopředu. neříkám, že mluvím dokonalou hovorovou angličtinou. netvrdím, že bych dokázal dlouhodobě ošálit rodilého mluvčího. stejně jako většina z vás mám lepší a horší dny. v těch lepších ze mě padají klenoty, o nichž jsem ani nevěděl, že je znám. v těch horších bojuju a do větších lingvistických dobrodružství se nepouštím.

New York /3/ Junkies and Snakes

The city consists of several boroughs and each of them consists of hundreds of neighborhoods. Many of these places stand for something in the popular imagination or are associated with certain activities. Bronx and Harlem, for instance, are supposed to be these really dangerous places full of junkies and black thugs. Which is not only racist but in many cases no longer true.

Another place that you may have heard of is Greenwich Village. This area was something of a hippie heaven back in the sixties. There are still lots of small bookstores and record stores there, which makes it different from the rest of New York, I guess. Then there’s Wall Street with its famous stock exchange. We’re talking about Manhattan now, which for many people IS New York.

As far as New Yorkers are concerned, they do have a reputation for being sort of hard-boiled and not at all polite. They are also hard to shock. They’ve seen it all. There’s a story about this guy who’s walking down the street somewhere in Greenwich Village. It’s Sunday afternoon and the guy’s wearing overalls but he also has a large snake around his neck. He passes these two guys and when he’s out of earshot, one of the guys turns to the other one and says, Can you believe that? What does that guy think he’s doing, walking around in overalls?

the city consists of five boroughs … město se skládá z pěti obvodů
you’d do well to watch out for junkies and thugs … radím ti dávat si pozor na feťáky a gangstery
the stock exchange has some hard-boiled businessmen working for it … pro burzu pracuje i pár drsných byznysmenů
why are you wearing overalls? … proč na sobě máš montérky?
are they out of earshot yet? … jsou už z doslechu?

některé otravné zvyky studentů (1)

hned zkraje podám všemu níže řečenému nadřazenou informaci: k svým studentům chovám hlubokou úctu. odpovědi na čemu vděčím za to, že mi do hodin chodí takhle příjemní lidé, jsem se doposud nedopátral. není vyloučeno že strategie odpuzení lůzy ostentativně vysokým nastavením laťky funguje. mám samozřejmě na mysli lůzu v nejuctivějším slova smyslu.

přesto někteří studenti obzvláště v minulosti vykazovali určité zažité zvyklosti, pro které nemám přílišné pochopení. často šlo o zlozvyky ze střední školy, které se jim automaticky vrátily při (sem patří zpodstatnělé sloveso pojící se se slovem škamna, které si neodvažuju tipnout, nevědouc/nevěda co jsou škamna a jak se s nimi zaobchází) do školních škamen. ať už se jedná o tendenci vyhýbat se mluvení, hrané zděšení při testování znalostí, nebo náhle rozkvetnoucí kreativitu ve vymýšlení důvodů proč učitelem navrženou aktivitu nemá smysl konat (jozef má svátek, je březen, prší, dnes je nějaký divný den, neprší ale mohlo by, poďme si zazpívat), student hluboko uvnitř tuší že je sám proti sobě, ale nemůže si pomoci. škamna, tudíž boj.

je začátek hodiny. jako učitel se ze zvyku ptám, zda všichni všemu rozumí. možná jsou v textech nějaké nejasnosti, které bychom si měli vysvětlit ještě předtím než se hodina rozběhne. jeden nesmělý dotaz. zodpovězen. dál nic? nic. všechno jasné? jo jo, v podstatě jo. uplyne půlhodina a nastává chvíle, kdy studenti sami začínají vyprávět příběhy, na kterých už několik hodin pracujeme, případně sehrávat scénky na nich založené. putuju od stolu ke stolu, připomínám děj, navrhuju na co se zeptat, připomínám, že určité konkrétní události nebo informaci by se měla věnovat zvláštní pozornost, předestírám co říct lépe a jinak. a už to lítá

&#187 no tak tomu jsem právě vůbec nerozumněl

&#187 tuhle gramatiku právě vůbec nechápu, to bych nikdy nepoužil

&#187 no tak to jsem právě vůbec nepochopila, co se tam stalo

všechny tyhle poznámky do hodiny patří, ale jejich místo je co nejdříve poté, co na ně student narazí (respektive poté, co se pokusí je pochopit a zjistí, že mu smysl nedávají). už jsem vyčerpal všechny možnosti, jak se na tutéž věc na začátku hodiny zeptat, měním slovosled, intonaci, tvářím se střídavě výhružně a mile. a pak stejně

&#187 jo tak tahle gramatika mi nikdy nedávala smysl

&#187 no a proč to tam je právě takhle? vždyť to zní hrozně nepřirozeně

je na vině stud? připadá studentům hloupé ptát se na něco, co by ostatní teoreticky mohli považovat za samozřejmé? bojí se toho, že jim na jejich nesmělý dotaz sborově odpoví celá třída (stylem no to ví přece každý)? nejspíš ano, jiná odpověď mě nenapadá. nedostatek přípravy na hodinu hlavním důvodem není, studenti bývají povětšinou připraveni dobře. ostatně každý text probíráme několik hodin a vidím, že studenti jej mají prošpikovaný poznámkami (což je dobře). přesto se občas najednou v průběhu vyprávění zastaví a naruší těžce budovanou atmosféru improvizované konverzace dotazy, jež svou povahou patří do rozjezdové fáze hodiny.

když nad tím teď tak přemýšlím, zase tak moc často se to co zde popisuju poslední dobou neděje, situace se v tomto směru v posledních letech zlepšuje, i pod vlivem neustálé signalizace mé nechuti vůči tomuto modu operandi. navíc: pokud jste student a tyto řádky čtete, je nanejvýš pravděpodobné, že se vás netýkají. studenti jichž se týkají totiž tuto stránku nečtou.

New York /4/ Ya Lookin’ At Me?

New York has been trying hard to shake off the reputation it won in the 70s and 80s when most people thought of it as a lawless place run by drug dealers and corrupt police. In those days, tourists were afraid to walk through Central Park even in daytime. Quite a few people were murdered in the park, too. If you believed the headlines of the tabloid press, you had a fifty percent chance of surviving a walk across the park so a lot of tourists figured this wasn’t a risk worth taking.

There’s a famous line from the movie Taxi Driver, where this guy says „Hey, you looking at me?“ Apparently, this is what people who were trying to pick a fight with you would say to get you involved. These were often homeless people who did nothing but hang around all day and wait for someone to make the mistake of looking at them. Then they would pretend to be offended and start arguing with you. Like, if you got on the subway in those days, or just walked down the street and happened to pass one of them, the smart thing to do was look down the whole time so that you wouldn’t happen to look into their eyes. Next thing you’d know, you’d be lying on the ground with a black eye. Or else you might end up in a morgue.

Things changed in the 90s when a new mayor was elected who cracked down on both criminals and people he considered too much of a nuisance and decided to clean the place up. His name was Rudy Giuliani and his response to the rising crime rate was to launch what he called a zero-tolerance policy. This is based on the idea that crime has to be stopped early on. If someone breaks a window, they have to be punished, otherwise they will break into a house next and sooner or later murder someone. A lot of people doubted that this was going to work but Giuliani proved them wrong. Today New York City is one of the safer cities in the U.S and people aren’t afraid to hang out in Central Park anymore.

a reputation like that is impossible to shake off … takové pověsti se těžko zbavuje
I wonder who’s running this place … to bych rád věděl kdo to tady řídí
what do the headlines say? … co je v těch titulcích?
I wish there was no tabloid press … kdyby tak nebyl žádný bulvár
is he trying to pick a fight? … snaží se vyvolat rvačku?
we should get him involved … měli bychom ho do toho taky nějak zatáhnout
these people just hang around the park all day long … tihle lidi jen celý den vysedávají v parku
offending people isn’t as easy as it seems … urazit někoho není tak jednoduché jak se zdá
don’t argue with the mayor … se starostou se nepři
next thing I knew, I was being spat on … ani jsem se nenadál a všichni na mě plivali
I’m sorry I gave you a black eye … omlouvám se, že jsem ti udělal ten monokl
otherwise you’ll end up in the morgue … jinak skončíš v márnici
we need to crack down on whoever is doing this … je třeba abychom si došlápli na toho kdo to dělá
isn’t she a bit of a nuisance? … není ona tak trochu otravná?
Brazil’s crime rate has gone through the roof … zločinnost v Brazílii hrozně vyletěla nahoru
a brand new strategy is about to be launched … brzy se spustí zbrusu nová strategie
breaking into houses is what burglars do … bytaři dělají to, že se vloupávají do domů
don’t, for a second, doubt that I mean it … ani na vteřinu nepochybuj o tom, že to myslím vážně
go ahead, prove me wrong … do toho, dokaž že nemám pravdu
do you hang out here often? … chodíváš sem často (se bavit)?

otravné zvyky studentů (2)

aneb co učitel neovlivní

existují typy studentů, které je velmi obtížné něco naučit. učitel se může přetrhnout snahou vysvětlit jim, jak by měli na své angličtině zapracovat, ale veškerá snaha se míjí účinkem. důvodů může být řada, některé se ale vyskytují mnohem častěji než jiné. student může být příliš vystresován ze samotné představy, že by měl skutečně používat cizí jazyk (stejně jako jsou mnozí lidé vystresováni z představy, že by měli používat počítač, opravit auto nebo mít projev před halou plnou lidí), nevěří si a neodvážuje se o samostatný projev (to je pro jiné lidi, v tomto životě si tuhle libůstku nechám ujít)

druhý extrém jsou lidé přehnaně sebevědomí, často manažeři nezvyklí na to, že by se měli přizpůsobovat nebo že by jim někdo měl udílet rady. ti si jedou po své linii a ani za nic na světě si nepřipustí, že by kantůrek mohl mít pravdu a oni by skutečně netěžili z hodin maximum možného. tito lidé přesto většinou zdvořile odkývají co jim jako učitel poradíte, ani na moment je ale nenapadne, že by se tím mohli skutečně řídit.

každý rok mi do kursu přichází noví studenti, ze školy či standardního kursu vycepováni v teorii angličtiny. jakmile se v hodině vede teoretická debata o té či oné gramatice, sypou z rukávu poučky jednu za druhou (a většinou mají pravdu: „čas předpřítomný se používá tehdy, pokud má popisovaný děj nějaký vliv na přítomnost“). když se pak ve třídě začne konverzovat, buď mlčí nebo z nich vypadávají věty, z nichž každá mi o měsíc a půl zkrátí život. ve většině případů se student tohoto typu po několika hrůzyplných týdnech přizpůsobí a pochopí, že dosud nabyté znalosti jsou mu víceméně k ničemu a čím dříve se jich zbaví, tím lépe. menšina po krátkém a těžkém boji podlehne a vrátí se do lůna kursu, ve kterém můžou za docházku (respektive její zaplacení) vyhrát zájezd do egypta

podle čeho se pozná student, který se anglicky nikdy nenaučí? nebo, v lepším případě, student, který by se anglicky naučit i mohl, ale ne při současném přístupu k učení?

&#187 při pročítání gramatických kapitol na této stránce přeskakuje příkladové věty, vypisuje si jen slovíčka

&#187 veškerou pozornost při domácí přípravě směřuje na překlady samostatných vět (či ještě hůře, slov) a pročítání poznámek v sešitě, urputně se vyhýbá práci s delšími texty

&#187 intenzivně demonstrovanou touhou po opakovaných teoretických výkladech a objasněních jednotlivých gramatických jevů v hodině zastírá neochotu pokusit se tyto jevy naučit aplikovat na svou angličtinu

&#187 totéž platí při čtení delších úseků textu: nezajímá jej, zda by text byl schopen povyprávět, případně povyprávět hezkou angličtinou, soustředí se na „slovní zásobu“, kterou už pak–jak doufá–nějak poslepuje do vět

&#187 v hodině se nesnaží mluvit, nedělá si poznámky, pokud si je nedělají všichni ostatní, čeká až se bude společně opisovat něco z tabule (in all fairness, tohle dělá většina studentů; ti kteří se tomuto trendu odváží vzepřít pak dělají největší pokroky)

&#187 pořád dokola se ptá, jaký je rozdíl mezi everyone a everybody, until a til, na která zvířata se odkazuje pomocí he/she a na která it, které „d“ ve spojeních s better/rather je had a které would, řeší prkotiny typu kde se píše nebo nepíše pomlčka (schoolyear) a jak za sebou jdou příslovečná určení na konci věty (místo způsob čas)

&#187 když jej při jeho ústním projevu učitel opraví, jenom přibližně zopakuje co právě zaznělo a valí dál, aniž by se nad svou chybou na vteřinku zamyslel

&#187 při převyprávění obsahu textu se ze všech sil snaží obsah stlačit do tří krátkých primitivních vět a vzápětí dává učiteli najevo, že „on už skončil“

&#187 nepřijde mu divné, že každou větu začíná „it was a very big surprise/problem for xy because…“ nebo „it is a very difficult situation for xy because…“

&#187 při překladu delších vět postupuje slovo od slova (the car … must … steal … some very good thief…) a každou hodinu se ptá jak se překládá „aby“ a „ať“

&#187 maybe situation problem big surprise advantage absolutely success difficult yes?

&#187 propadá depresi okamžitě poté, co jej nenapadne správný překlad nějakého obratu nebo vhodná věta, kterou by uvedl své nadcházející vyprávění (často problém ambiciozních jedinců, kteří ve svém oboru září, zatímco v kursu se po jedné nepovedené větě přehlašují mezi začátečníky)

&#187 následně propadá obrovské depresi z toho, že všichni jeho spolužáci (aspoň tak se mu to jeví) tutéž větu v pohodě přeložili nebo se bez větších problémů pustili do vyprávění. v tu chvíli se zasekne a nelze s ním hnout („tak kdy to mají ti začátečníci?“)

už vím, co bych slyšel v následující hodině, kdyby se nějaká v dohledné době konala: „tak to jsem celá já, jak se to píše na tom internetu. tam jsem se úplně poznala, to je o mě, že?“

není. není to o tobě, není to ani o vás ostatních, co se tváříte tak provinile. je to o vašem sousedovi, který v tuto chvíli vůbec neví, o čem je řeč. na jaké stránce? on má nějakou stránku? no co bych to četl, na to já vůbec nemám čas.

a ani na tebe nejsem nazlobený, sousede. vím totiž, že ten čas opravdu nejspíš nemáš. a už to, že si vytiskneš materiály, aspoň zběžně si je přečteš, a po těžkém dnu v práci nebo ve škole se dostavíš do hodiny, kde se necháš nutit do konverzace v cizím jazyce a ještě za to platíš, už to z tebe v mých očích činí, ne li přímo hrdinu, tak aspoň člověka, před kterým smekám. a ti ostatní, ti ještě snaživější? před těmi tímto smekám svůj pomyslný klobouk až hluboko k zemi

New York /5/ Winding Down

One should be sure to distinguish between the state of New York and New York City. Also, New York, by which I now mean New York City, is sometimes called the Big Apple, the same way that for instance Chicago is called Windy City. The reasons for this are unclear. Apparently, someone came up with this nickname some time in the early 1930s and it just stuck. Sounds pretty cool, too.

Across one of the rivers from Manhattan, either the Hudson or the East River–I can never remember which is which–you see New Jersey, a place that New Yorkers love to joke about as being an awful place to live. However, when the Devils play the Rangers in the NHL, the laughter tends to stop temporarily.

There’s a lot more to New York but we don’t have much time left so let me tell you what I’m going to do when I finally visit this amazing place. First, I’m going to take the Staten Island ferry from the tip of Manhattan. I hear that when you’re on the ferry and it’s getting dark, you see Manhattan the way you know it from all the postcards and pictures. The famous skyline is all lit up and… pardon me?

The time’s up? Well, that’s a shame, I’ve got so much more to say. Oh well. How did I do then? Right, not enough history. I see. No, I don’t know when Central Park first appeared on the drawing board. No, I don’t know its precise area, either. How many furs? Let’s see… twelve? No, I guess not. Yeah, I know it’s in the papers you gave us. I did try to read them but, you know… no, not boring exactly, just too… yeah? Right, you won’t fail me. No, it wouldn’t be fair to all the other students who have come here prepared… I understand that. Thanks, I appreciate it.

rats can learn to distinguish between languages … krysy se dokáží naučit rozlišovat jazyky
whoever came up with the nickname, it stuck … ať už s tou přezdívkou přišel kdokoli, uchytila se
the (New Jersey) Devils, the (New York) Rangers … týmy hokejové NHL
the service has been temporarily disabled … tato služba byla dočasně pozastavena
the ferry leaves from the tip of Manhattan … ten trajekt odjíždí ze špičky Manhattanu
the skyline was all lit up … panorama bylo celé osvětlené
it looked much better on the drawing board … na kreslícím prkně to vypadalo daleko líp
I can’t believe you just failed me … vy jste mě fakt nechala propadnout?!

if—for any reason—you’re interested in getting a print-out of the entire text, help yourself

yes, two ways about it

učit se bez papírů je pro mnohé studenty nepředstavitelná činnost. jak jako bez papírů? to jako že máme mluvit sami k sobě? no jo, ale kdo mě bude opravovat? jak poznám, že něco říkám špatně? ha? ha! tak si zase lehnu do svých papírů a budu se v nich v tichosti nimrat a budu si říkat, že na studium jazyka holt nemám buňky. proč bych si teď nechával otevřít oči? potom, co jsem tímhle typem studia zabil několik let? to by byla rána, která za to nestojí

nic proti studiu z popsaného či potištěného papíru, jako první krok je to u většiny studentů nezbytnost. pokud ale nenásleduje krok druhý, stává se z tohoto druhu studia marnění času, efemérní ego-uspokojující aktivita bez většího dopadu na vaši angličtinu. a jelikož by samozřejmě bylo neuspokojivé zůstat jen u negativního pohledu na věc, přednesu dva návrhy jak se efektivně učit bez papírů. oba zde již byly opakovaně popsány, ale dobrá věc prý snáší repetici dobře.

zde jsou tedy dva způsoby, jak si procvičovat angličtinu o samotě a bez vehiklu v podobě psaného či tištěného slova. doporučuju aplikovat třeba při monotónním řízení auta, jízdě na kole, procházce o samotě nebo večer před usnutím. každý ze způsobů má své opodstatnění a dobře se doplňují. nejprve ten relativně snazší

apply selected knowledge to your circumstances

&#187 pokuste se kýžené gramatické jevy a obraty napasovat na svou životní situaci; především pak takové, které jste schopni správně překládat v testech, ale o nichž zároveň víte, že vás spontánně nenapadnou

&#187 příklady obratů: WE’D BETTER (NOT TELL ANYONE) / I WISH (IT WAS TRUE) / ACTUALLY, (I AM) / NO MATTER (WHAT SHE DOES) / WITHOUT (SEEING / BEING SEEN) / MAY WANT TO (START WITH AN EASIER GAME) / MAKE SURE (IT DOESN’T HAPPEN AGAIN) / SO THAT / WOULD YOU MIND (DOING ST)

&#187 podstata a přínos: nemusíte namáhat hlavu překlady do angličtiny, naopak české věty přizpůsobíte obratu, který si chcete procvičit a zažít.

&#187 postup může být následující: na každý týden (případně deůší období) si zvolíte několik jevů (tři až pět je dobrý počet), které si chcete zažít. ty pořádně nastudujete se speciálním důrazem na nečekané aspekty (jaké slovesné tvary se používají po „I wish“, jak po „would rather“ nenásleduje „to“ etc.) a poté se v průběhu týdne necháte inspirovat všemožnými okolnostmi a situacemi a budete se pokoušet do nich zasadit věty obsahující ten či onen jev

&#187 příklad situace (1): jdete z hospody a máte za sebou debatu s kamarádem o nelegálním stahování a hraní her: we’d better be careful, we don’t want to be caught / I wish there was a safe way to get all this stuff / you can never get tired of playing these games – actually, I am getting a little bored / no matter what I did, I always got killed by those guys / you have to sneak into the room without being noticed

&#187 příklad situace (2): jste obchodník a po telefonu nebo e-mailu domlouváte zakázky: next time we’d better send each other confirmations before we actually ship the products / you might want to check those orders / make sure the numbers are correct / I can’t actually order these things without trying them out first / would you mind sending us a sample so that we can try it out and see how it works?

&#187 pamatujte, že: je potřeba vycházet z opravdové češtiny, takže „I wish“ není ani tak „kéž by“ ale spíše „kdyby tak nebo „škoda, že“ (ptáte-li se proč, odpovídám, že cílem není vědět co znamená I wish, to je jasné na první pohled, cílem je zautomatizovat si správný překlad českých obratů); ne každý obrat se hodí do každého typu angličtiny, například „I can’t believe“ nebo „sort of“ asi obchodník ve své komunikaci s partnery použije těžko

describe things using your best English

&#187 neboli známé přímočaré překládání vlastních (nebo klidně i cizích) myšlenek do co nejpřesnější angličtiny

&#187 příklady obratů: A CO KDYŽ TO NEVYJDE? / ZAŘIĎ AŤ JE TAM DOST LIDÍ… / BEZ OHLEDU NA TO JAKÝ… / LEDA BYS MI S TÍM POMOHL / ASPOŇ JSI TO ZKUSIL / PROČ TI TO VADÍ?

&#187 cílem je zjistit, které frekventované české obraty nejste s to do angličtiny převádět a při nejbližší příležitosti se na možná řešení ptát učitele

&#187 lze provádět jak při dříve zmíněných monotónních činnostech, tak i třeba při sledování nezáživného filmu nebo při poslechu rozhovoru jiných lidí; velmi pak doporučuju občasné překládání vlastní samomluvy k níž má mnoho z nás sklony

&#187 key: what if – work out / make sure / no matter / unless / at least / bother

nebudu malovat mikuláše na zeď: za slovo mě vezme tak jedno procento z vás, zbytek nad tímhle návodem mávne rukou, pokud si jej vůbec přečte. to jedno procento si ale za pár měsíců bude o sebe třít polštářky na dlaních těsně vedle palců (tak aspoň chápu akt mnutí rukou). další drawback: existuje celá řada gramatik, na které nevyzrajete ani jedním z těchto postupů (anyway / things). inspiraci pro výběr toho co se chcete naučit najdete v jakémkoli textu na těchto stránkách, stačí si všímat vytučněných pasáží