marley bone coach

od zítřka spouštíme nový ročník bee’s knees english social club a s překvapením zjišťuju, že se docela těším. většina studentů pokračuje z minulých ročníků, což je potěšující. zaprvé proto, že jde o lidi, se kterými je mi potěšením onu hodinku a půl každý týden trávit. a také samozřejmě proto, že si nemusím zvykat na velké množství nových lidí. jsem přece jenom creature of habit a rád vím, do čeho jdu.

několik nových studentů se nakonec přece jenom v hodinách objeví, většinou na doporučení studentů stávajících. někteří z nováčků asi první hodinu zažijí kulturní šok. zjištění že veškeré dosud nabyté znalosti a návyky jsou víceméně k ničemu nepotěší (ba naopak je třeba se jich pracně zbavovat). občas to někdo nevydýchá, k tomu ale dochází jen málokdy.

novým studentům bude třeba vysvětlit, a stávajícím připomenout, zásady podle kterých výuka v bee’s knees probíhá. pokusím se je zde krátce shrnout, samotného mě zajímá jak mi to půjde:

učebnice a materiály

učebnice nepoužíváme, protože žádné dobré nejsou. dokonce ani žádné středně dobré. všechny doporučované a v této zemi standardně používané učebnice jsou podfuk, vypulírovaná šidítka. jejich dirty little secret je vám vnucovat iluzi, že se něco učíte a že v tom máte “systém” (vysoce to hodnocený aspekt v této inženýrstvím prolezlé společnosti), neschopným učitelům dodávat vozítko k jakés takés respektabilitě, jazykovým školám přinášet fůry peněz za málo práce, velkým jazykovým institucím ještě daleko větší fůry peněz za ještě míň práce.

co se nás týče, v kursu používáme vlastní materiály vybírané z různých zdrojů a upravené do co možná nejvhodnější a nejpřínosnější podoby. některé materiály z minulého školního roku najdete na této stránce, respektive v její spodní polovině (odkazy v horní polovině také nejsou k zahození). stojím si za absolutně každým z těchto textů, just in case you were wondering.

slovní zásoba

na slovní zásobu soustředíme daleko méně pozornosti, než jste možná zvyklí ze škol nebo jiných jazykových kursů. ostatně každý student má jinou oblast zájmu a k učení slovíček nepotřebuje chodit do kursu, nabízí se mu internet a specializované slovníky. našim cílem je naučit studenta komunikovat a vyjadřovat se na takové úrovni, že bude v případě potřeby schopen hezkou angličtinou opsat slovo, na které si není s to aktuálně vzpomenout.

* slovní zásobou zde mám na mysli tématické celky jako “nářadí používané při stavbě domu”, “fauna severských mokřin” nebo “zaměstnání, která by jiřímu paroubkovi (a potažmo nám) svědčila lépe než politika”. nevedeme, vést nebudeme.

mluvení

v kursu se mluví hodně, za předpokladu, že mluvit skutečně chcete. především, a teď to možná trošku zabolí, že čas určený pro mluvení nevyplníte svým monologem (vedeným v češtině) o tom, jak do kursu chodíte především proto, že se chcete naučit mluvit a jak je škoda, že se k tomu nějak nemůžete dostat a jak byste ukrutně rádi už konečně mluvili, ale zdá se vám, že tento příběh nejde nějak jednoduše převyprávět a ten předchozí neměl žádný děj a ten předchozí si už nepamatujete a klíčová slova si netisknete a minule jste tady nebyli a u toho dnešního textu jste se nějak zasekli u první věty a nevíte jak dál a otázka na spolužáka vás vůbec žádná nenapadá a učitel by to celé měl pojmout úplně jinak, aby bylo o čem si vykládat, protože takhle to teda nepůjde a jak to dělají ostatní že mluví to teda nevíte ale podle vás to prostě je třeba dělat nějak jinak.

klíčovým prvkem mluvení studentů v bee’s knees je to, že student je neustále konfrontován s iritujícím vědomím, že to co se snaží sdělit nejenom nějak říct jde, ale navíc toto spojení už v hodinách mnohokrát v různé podobě zaznělo, byl na jeho záludnost učitelem opakovaně upozorněn, suverénně jej odkýval, dost možná vzápětí (při průletu zajímavými obraty) i správně přeložil z češtiny a přes to všechno mu teď opět proklouzává mezi prsty. jsem přesvědčen, že se v tomto případě jedná o nasrání veskrze produktivní, a hodlám na něm i nadále budovat

gramatika

co se probírání gramatiky týče, je nutné si nejprve ujasnit co zahrnujeme pod pojem gramatika. vy si nejspíše představíte časy, trpný rod, modální slovesa a jiné grandiózní okruhy znalostí, ze kterých je člověk testován při přijímacích zkouškách a certifikačních testech.

tyto znalosti samozřejmě do gramatiky patří. v mém podání do ní ale patří i velké množství dalších znalostí, včetně schopnosti používat eluzívní slovesa typu wonder nebo keep, překládat rozplizlá česká slovesa jako jsou nechat nebo napadnout, spojovat či uvozovat anglické věty pomocí linking words jako actually, although či besides, vědět kdy použít struktury typu that’s when, kdy sáhnout po tzv. jágr-you jako protějšku německého man apod.

takto nazírána je gramatika hodně široký pojem. přesto si troufám tvrdit, že všechny znalosti, které vám chci zprostředkovat, a které chci abyste si zažili, bych i pokročilým studentům dokázal objasnit (a vysvětlit, proč je nezbytné je umět ovládat) v průběhu jedné dvouhodinovky. to samozřejmě nedělám, šlo by o přístup, který by svou monotónností byl značně únavný a tím pádem kontraproduktivní. nicméně se v průběhu jednoho ročníku snažím tou či onou formou dostat ke všem znalostem, které by dotyčná skupina měla ovládat. v žádném případě přitom neočekávám jejich okamžité zažití (i když mnozí studenti se hlasitě obávají, že to očekávám či očekávat budu). trvá dalších několik měsíců než jsou průměrní studenti s to těchto znalostí začít využívat při překládání z češtiny a dalších několik let (či reinkarnací) než je sami spontánně začnou používat.

ve skupinách s převládajícím obsahem nových studentů se několik první týdnů věnuje vysvětlování gramatiky více času než ve srovnatelných skupinách pokračujících. i tady ovšem brzy ustupuje prvek vysvětlování do pozadí a po několika měsících se již většina gramatických jevů jen zkratkovitě připomíná (v případě nutnosti pomocí klasických příkladových vět, které si s tím či oním jevem cíleně asociujeme). k podrobnějšímu vysvětlování dochází jen tehdy, pokud například u nějakého bleskového překladového testu zjistím, že se s určitým spojením nebyla schopna zdárně popasovat převážná část třídy. jinak se spoléhám na vytrvalé připomínání potřebných jevů, u nejdůležitějších pravidel a obratů pak na jejich zasazování do krátkých překladových testů, jimiž jako správný zlomyslný učitel každou hodinu provětrávám mozky svých studentů, chudáčků otrávených znavených zpruzených

co se tedy v hodinách dělá

v hodinách se pracuje převážně s delšími texty. ty nespojuje nic kromě toho, že obsahují velké množství užitečné angličtiny, obsahově jsou každý zcela někde jinde. studentům pak vytrvale kladu na srdce, že cílem není textu porozumět, nýbrž odnést si z něj znalosti, které jim v budoucnu umožní podobnou situaci či děj bez větších potíží popsat dobrou angličtinou. “já se hlavně chci nějak domluvit, to je jedno jak” je nápis na cedulkách, které věším na jehly v očích voodoo panenek reprezentujících studenty, jež toto vyřknuli.

jednotlivé aktivity se v hodinách střídají poměrně rychlým tempem a bez větších úvodů. vysvětlím o co půjde v dnešním příběhu a přitom nastíním novou slovní zásobu. zeptám se na obsah příběhu z minulé hodiny. připomenu nejzásadnější obraty z dva týdny starého článku. nechám studenty zaimprovizovat si dialog mezi dvěma postavami, jež spolu ve skutečnosti nemluvily. přednesu příběh uvedený na začátku hodiny. pomocí otázek v angličtině se ujistím, že mu studenti porozuměli. střihneme si bleskový překladový test (simultánní tlumočení krátkých obratů, na konci řeknu správné překlady). studenti si metodou otázka-odpověď převypráví dnes uvedený příběh. projdeme si doplňovačku, která byla za domácí úkol. studenti si přehrají scénku z doplňovačky (ty bývají většinou pojaty jako dialogové texty, proto scénky). nahlédnutím do textu zjistí, které zásadní obraty přitom nepoužili. ještě jednou si dáme stejný test (ježišmarjá já to zas nevím). znovu scénka, ale s prohozenými rolemi. a následující hodina může být zase úplně jiná.

pokud se vám podařilo si na základě výše uvedeného popisu udělat obrázek o průběhu běžné hodiny, pak jste si určitě také všimnuli, že základním principem je prokládání aktivit. hodina se tedy neskládá ze dvou či tří velkých bloků, nýbrž z mnoha krátkých činností, které udržují mozek studentů v neustálém napětí a které průběžně pročišťují jejich krátkodobou paměť. to proto, aby při návratech k textům byli nuceni přemýšlet a znalosti si vybavovat s určitou námahou. jedině tak si je zažijí.

důležitou součástí hodin jsou i testy, které se vyskytují v několika odlišných podobách (simultánní tlumočení krátkých obratů, doplňování mezer v textu, společné procházení vět přeložených za domácí úkol etc.). jejich cílem ale není ani tak testování znalostí jako spíše jejich připomínání a neustálé omílání. tento zdánlivě chaotický přístup vede některé studenty k závěru, že se jejich angličtina nezlepšuje (zatímco kamarád je mezitím prý už u lekce sedm v headway pre-intermediate). je pravda, že výsledky našeho přístupu jsou skokové. student rok dře a má přitom dojem, že kde nic tu nic. po letní přestávce přijde opět do kursu a okouzlen naslouchá své vlastní, o třídu lepší, angličtině. pocit pýchy trvá pět minut. poté student nabude dojmu, že tímhle tempem to teď už určitě půjde pořád. zbytek ročníku pak opět probíhá ve znamení zmaru z vlastní neschopnosti, temperovaného nevysloveným tušením, že to přece jenom nějak funguje.

to mě podrž, prý krátké shrnutí. someone, please, shut him up.