úvod: proč intro a jak jej uvést
Na začátku hodiny mají studenti ještě dost energie a ochoty vás pozorně poslouchat a byl by hřích toho nevyužít. Brzo je začnete nudit a jejich pozornost si budete muset vybojovávat zpět.
Řekněme, že vaše window of opportunity je nějakých pět, maximálně deset minut. Během této doby můžete studenty zavalit novými slovíčky, se kterými budou o nějakých dvacet minut později znovu konfrontování při přednesu textu nebo v testu. Pod pojmem zavalit slovíčky si samozřejmě nepředstavuju vyjmenovávání slovíček a jejich překlad, během něhož si studenti vše pečlivě zapisují do svých vertikálně přeložených stránek. Jde spíše o improvizované vyprávění, jež je vedeno tak, aby v něm zazněla všechna nová slůvka a obraty, na které v plánovaném textu nebo testu dojde řada. Smysl tohoto konání je zamezit tomu, aby se učitel zdržoval vysvětlováním významu některého slova při samotném přednesu. Ten už musí jak u textů tak u testů probíhat zcela hladce, na nějaké zastavování a vysvětlování není prostor. Přirozenost se cení, právě ona dokáže z poměrně obyčejného textu udělat zajímavé představení.
——————
Poslední dobou jsem po intru začal provádět ještě to, že proletím nejdůležitější (nebo nejzáludnější) gramatiku, která se v textu nachází. Jelikož po pár týdnech máme většinu potřebné gramatiky probranou (ve smyslu, že už ji není třeba znovu vysvětlovat, stačí zmínit nejklasičtější příkladovou větu, kterou si s ní v kursu spojujeme … “I could have called the cops” pro modální slovesa v minulosti, “what am I supposed to say” pro be supposed to etc.), probíhá i toto připomínání víceméně formou point-out, tedy otázek na překlad zajímavých obratů do angličtiny (jak byste řekli “co kdybychom to znovu probrali zítra?“), kde se předpokládá alespoň jakási znalost (minimálně tedy znalost po nápovědě … aha, to je tamto “why don’t…“)
Při samotném přednesu textu, ke kterému by mělo dojít třeba dvacet minut po úvodu (mezitím proběhnou některé jiné, na tomto textu zcela nezávislé, aktivity), pak studentům všechny tyto věci začínají zapadat do sebe, jak slovíčka, tak i gramatika (“to jsem už někde slyšel“). Je to samozřejmě náročné, v jednom testu se mísí spousta různých gramatik, a studenti tedy musí být na poslech zcela koncentrovaní. Takto získávané znalosti jsou ale daleko cennější než odříkávání dvaceti vět na předpřítomný čas.
——————
Úvod k testu probíhá podobně. Většina testů existuje ve formě minipříběhu rozsekaného na krátké gramaticky obsažné věty. Jako intro tento příběh zkráceně povyprávíte (nějaký zajímavý úvod nezaškodí: I talked to this guy/my cousin the other day and he told me an interesting story; apparently he ran into this woman…) opět tak, abyste se dostali k veškeré nové slovní zásobě. U testů je tento krok ještě důležitější než u článků, protože určitě nechcete aby v samotném strhujícím průběhu testu došlo na slovo, které nikdo ze studentů nikdy neslyšel. U testů je navíc dobré použít při úvodním slovu nenápadně co nejvíc z gramatiky, kterou test obsahuje, třeba to některým studentům při testu samotném naskočí.
Je-li to možné, napište slovíčka na tabuli (jenom anglická, kvůli spellingu) ještě před přednesem úvodu. Můžete využít doby, kdy si studenti porovnávají překlady vět z minulé hodiny nebo překládají věty z testů ve složkách. Na tabuli si ovšem vyhraďte volné místo i na případná další slova, bylo by překvapením, kdybyste při improvizovaném úvodu k článku nenarazili na jiné zajímavé obraty hodné vysvětlení, které studentům při převyprávění obsahu textu poskytnou vítané alternativy.