marley bone coach

už je to dvanáct let co jsem požádal svou kamarádku ze Států, aby se svou další kamarádkou sepsaly fiktivní rozhovor, pomocí něhož bych mohl svým studentům vysvětlovat, jak funguje hovorová angličtina.

dialog v podobě doplňovačky najdete zde

MÁTE-LI DOJEM, ŽE V NÁSLEDUJÍCÍM ODSTAVEČKU SE Z POHLEDU UČITELE ANGLIČTINY NENACHÁZÍ NIC EXTRA ZAJÍMAVÉHO, PAK VÁM UNIKÁ, ŽE…

▪ si pleteme BY THE WAY (mimochodem), ANYWAY (změna tématu), MEANWHILE (mezitím), BESIDES (a navíc), JUST IN CASE (pro každý případ), FOR YOUR INFORMATION / JUST SO YOU KNOW (tak abys věděl), IN A WAY (svým způsobem), a jiné podobné obraty
▪ I’VE BEEN MEANING TO odpovídá českému UŽ DLOUHO CHCI / MÁM V PLÁNU (for a long time I want to ask you), WANT se v průběhovém tvaru moc často nepoužívá a sloveso PLAN je až příliš popisné; podobně “I didn’t mean to hurt you” (nechtěl jsem / neměl jsem v úmyslu)
▪ EVER se nemusí nutně pojit s předpřítomným časem (“have you ever been to a film festival?”), v našem případě festival už skončil a je tedy třeba použít minulý čas
▪ časová určení se opravdu běžně uvádí na konci věty, i když nás na to čeština dostatečně nepřipravuje (byla jsi minulý měsíc na tom festivalu? … were you last month at the festival?)
▪ angličtina často používá GO TO tam, kde čeština sáhne po slovese BÝT (v Itálii jsem BYL před třemi lety … I WENT TO Italy three years ago), i když ne vždy (“have you been to the new shopping mall?”) zde si všimněte ustáleného použití s předložkou TO), v češtině bychom nejspíše řekli “byla jsi na tom festivalu?”, v angličtině by ale “were you at the festival?” neznělo přirozeně

▪ spojení FALL THROUGH se pojí téměř výhradně se slovesem PLAN; plete se s podobným FALL FLAT (NEUSPĚT ve významu “nebýt přijat s očekávaným nadšením”, obvykle jej najdete u vtipů a návrhů: “for some reason my suggestion fell totally flat”), celkem vzato se bez něj méně pokročilí studenti, kteří mají problém rozlišit FALL a FEEL (především v minulých tvarech), určitě obejdou
▪ AT THE LAST MINUTE vyžaduje předložku AT a MINUTE je hezká alternativa k MOMENT (in/on the last moment)
▪ THOUGH na konci věty není ani THROUGH, ani TOUGH, ani THOUGHT; významově plní stejnou roli jako BUT na začátku věty (but I love him = I love him, though), more importantly je součástí nepostradatelného EVEN THOUGH nebo ALTHOUGH

▪ THAT’S TOO BAD je výborný způsob jak vyjádřit české TO JE ŠKODA / TO JE BLBÉ, v dnešní angličtině je mnohem častější než odpoledním čajem zapáchající it’s a pity (alternativou je užitečné IT’S A SHAME); studenta by v prvé řadě měly okamžitě napadnout dva další způsoby, jak vyjádřit podobný koncept lítosti nad špatným rozhodnutím, konkrétně “I wish I’d gone to the festival” nebo “maybe I should have gone after all”

▪ spojení END UP odpovídá českému NAKONEC TO DOPADLO TAK, ŽE a je gramaticky problematické v tom, že a) podmětem je samotný aktér (it ended up that we spent); b) následuje ing tvar slovesa (we ended up that we went), navíc bez očekávané předložky (I ended up by telling him the truth)
▪ je rozdíl mezi “jeden můj kamarád”, běžným v češtině (A FRIEND / A FRIEND OF MINE, stejně běžné v angličtině) a “jeden z mých kamarádů” (one of my friends; což – face it – obvykle v češtině nepoužijeme)
▪ umístění slova THERE je mnohdy jiné v češtině (uprostřed věty) než v angličtině (na konci), odtud did you see there your parents? této chyby se dopouští i jinak hodně pokročilí studenti a může kazit jinak dobrý dojem z vaší angličtiny

▪ MIGHT je vlastně spojením MAY+WOULD/WILL (možná by) a výrazně zjednodušuje obraty jako “maybe I will” (= I might)
▪ KNOW zde odpovídá českému POZNAT (sloveso RECOGNIZE by se nemělo nadužívat), alternativou by mohlo být (CAN) TELL jako například v “how could you tell she was drunk?” (jak jsi poznal…?)
▪ v nejklasičtějším typu podmínkové věty se po IF použije MINULÝ tvar slovesa (if I would see her / if I see her … pokud ji uvidím / if I will see her), podmínkovým větám nestačí rozumět, musíte je umět tvořit
▪ ve spojení se slovesy START/BEGIN zdánlivě nejde udělat chyba (start working = start to work), ale studenti přesto neomylně používají start work; jak to že je totéž nenapadá u sloves MAKE-LET-SEE-HEAR, kde by se pro změnu trefili? (she made me to leave / I saw those guys to beat her up)
▪ je třeba důsledně rozlišovat, kdy použít předpřítomný a kdy minulý čas (I HAVEN’T BEEN there in ages … last time I WENT there was in 2003); v ustáleném spojení HAVE YOU BEEN TO (the dentist, Ireland, the zoo, my new website) je nečekaně předložka TO
▪ IN AGES je americká varianta zde protěžovaného FOR AGES (podobně “it hasn’t happened IN/FOR years”)

▪ A WHILE odpovídá nejenom českému CHVILKA (“while” je třeba umět používat ve spojeních jako FOR A WHILE / IN A LITTLE WHILE / A WHILE AGO), ale v mnoha situacích může nahradit “some time” nebo “a long time”; příkladem budiž právě IT’S BEEN A WHILE (už to nějakou dobu je), nebo IT TAKES A WHILE (nějakou dobu to trvá)
-▪ ANYWAY signalizuje, že téma délky pracovního poměru Holly a muzea se vyčerpalo a je načase se posunout k jinému tématu nebo se vrátit k tématu dříve načatému a opuštěnému (náš případ); v češtině nemá ANYWAY v tomto významu přesný ekvivalent, někdo k tomuto účelu používá “no nic”, jiný “nicméně”, jiný “každopádně”, jiný třeba jenom významně zamručí
▪ ve spojení FROM NOW ON by se nemělo vypouštět ono zdánlivě nadbytečné ON; navíc většina studentů používá spíše spojení since now a neumí rozlišit používání SINCE a FROM (I’ve lived here since the war – I lived there from the war until 1976)
▪ GET TOGETHER je sice průhledné spojení (mít sraz, dát si scuka, setkat se), ale pokud si jej nezařadíte jako příležitostnou alternativu k MEET (z opačné strany meet pak najdeme RUN INTO – náhodou potkat / narazit na), pak si na něj při mluvení nejspíš nikdy nevzpomenete
▪ možná jste jedním z těch lidí, kteří říkají “once per month” a připadají si vznešeně; obklopeno gramatickými chybami zleva zprava působí ale toto slovo nanejvýš trapně

▪ GETTING BACK TO je užitečný uvozovací obrat (abych se ještě vrátil k…), podobně jako ještě důležitější SPEAKING OF (“když už jsme u…” nezřídka ve spojení SPEAKING OF WHICH, v podstatě jako české “á propos”)
▪ v případě, kdy chcete před přivlastňovacím zájmenem použít THIS/THAT, je nutné p.z. posunout až za samotné podstatné jméno (neříká se tedy “this my bike”) a to ve formě “of mine/yours/…”
▪ mezi používáním I HATE TO SAY THIS (nerada ti to teď říkám, ale…) a I HATE SAYING THIS (nerada to říkávám) je rozdíl, i když neříkám, že se jedná o rozdíl na němž se láme kvalita studentovy angličtiny
▪ sloveso SOUND může nahrazovat LOOK nebo SEEM v situacích, kdy by čeština sloveso ZNÍT asi nepoužila, třeba zde (to VYPADÁ na pěkný průser) nebo ve větách typu “sounds like you never played this game” (podle toho co říkáš to vypadá, že jsi…)
▪ TROUBLE je v mnoha kontextech více než důstojnou náhradou slova PROBLEM, obzvláště doporučuju použití v jednotném čísle (“I’m having trouble turning the gas on”)
▪ v angličtině (stejně jako v češtině) existuje celá řada zaužívaných spojení skládajících se z mnoha krátkých slov, z nichž se nesmí žádné vypustit, jinak produkujete úsměvný nepodarek (for your good / for own good / for the good)

▪ v často používaném spojení I HATE IT WHEN přebývá oproti češtině slůvko IT. ne snad že byste se jeho vypuštěním dopouštěli hrdelního zločinu, ale stejně
▪ ADVICE nemá množné číslo; můžete mi stokrát vyjmenovat všechna furniture, information a knowledge, jak vám říkali ve škole, stejně vás pak uslyším říkat many advices a few knowledges
▪ slovosled HOW IS IT? z přímé otázky se mění na HOW IT IS v otázce nepřímé (podobně: what it means? / what does it mean? / tell me what does it mean / tell me what it means)

▪ spojení THE POINT IS odpovídá mimo jiné českému JDE O TO, ŽE / PROBLÉM JE V TOM, ŽE. to je docela důležitá informace, řekl bych

▪ spojení GET OUT OF HAND (také “get out of control”) může odpovídat i jiným českým spojením než jen doslovnému “vymknout se z rukou”, mimo jiné “zajít hodně daleko” nebo “přestat zvládat”
▪ v obratu THE IMPORTANT THING IS jsou dvě slova, jež v zápalu mluvy občas vypustíme, totiž THE a THING (important is that we get along). kromě toho není k zahození vytvořit si významovou asociaci mezi tímto spojením a (v tomto odstavci taktéž použitým) WHAT MATTERS (TO ME) IS THAT…
▪ BE IN LOVE je užitečnou variantou slovesa LOVE. všichni to ví, málokdo si na to při mluvení vzpomene (“why is she blushing? – she loves somebody“)
▪ WHETHER OR NOT má sice v češtině protějšek, tím ale není doslovné “zda ano nebo ne”; ve skutečnosti dochází v češtině k rozpojení “nebo – ne” a umístění NE až na konec věty; výsledkem je například “přemýšlím, JESTLI se ho mám zeptat NEBO NE” (I wonder WHETHER OR NOT I should ask him); na druhé straně mohou mnozí z vás namítnout že WHETHER OR NOT je sám o sobě redundantní (tedy nadbytečný) obrat a budete mít do značné míry recht
▪ to, že většina studentů přeloží DON’T WORRY ABOUT IT některou z variant na NEMĚJ KVŮLI TOMU STAROSTI znamená, že si titíž studenti nebudou vědět rady až budou chtít anglicky říct třeba TO NEŘEŠ nebo NEDĚLEJ SI Z TOHO HLAVU
▪ FIGURE ST OUT (přijít na něco, vykoumat, vymyslet řešení) je podobně jako WORK ST OUT (najít řešení, pořešit) nebo SORT ST OUT (udělat pořádek v něčem) jedním z nejdůležitějších frázových sloves; zde je zajímavé i použití s GET (význam se nemění, podobně lze GET použít i třeba v “get it worked out” / “get freaked out” / “get it sorted out”)
▪ EVENTUALLY se patří znát (FINALLY je málo), významově popisuje totéž co IN THE END (nakonec), českému EVENTUÁLNĚ ve významu případně ale neodpovídá

▪ nenápadné SURE umí zdůraznit prohlášení jako je tomu například v odpovědi na “do you know how to fix a car?” nebo na “do you mean that?” (rozhodně / jasně), kdy můžete sebevědomě prohlásit “I sure do”
▪ GET GOING odpovídá českému VYRAZIT (na cestu). alternativ jsou samozřejmě mrtě, od TAKE OFF přes BE OFF (“where are you off to?”) po BE ON ONE’S WAY (“I’d better be on my way”), nemluvě o samotných slovesech GO (také průběhově: “I have to be going”) či GET (viz níže)
▪ existuje možnost oddělení HAVE TO (muset), kdy mezi tato dvě slova vložíte předmět (we have a lot of explaining to do = we have to do a lot of explaining)
▪ pokud při tvoření podobných obratů vycházíte z českého slovesa MÍT (chcete tedy říci “MÁM schůzku, na kterou musím jít”), pak stačí následující sloveso uvodit infinitivem (do you HAVE anything TO SAY?), není nutné dlouze říkat “a meeting that I should get to” nebo “do you have something that you want to say?”
▪ GET je v jednom z mnoha využití i slovesem pohybu (kdy nahrazuje COME), minimálně byste jej měli umět používat ve spojeních s BACK-HERE-THERE-HOME

▪ i zde je GET využito jako náhražka GO (stejně tak dobře byste mohli říci “should be going home”); and before you ask, průběhový čas není nutný, ale vyzní slušněji než prosté “I should go home”
▪ ANYWAY je zde ve významu STEJNĚ, podobně jako třeba ve větě “I’m glad he’s gone, I never liked him anyway” (stejně jsem ho nikdy neměla ráda)
▪ BE OFF to je jednou z nejlepších možností jak vyjádřit to, že někam VYRÁŽÍTE-ODCHÁZÍTE; zde by šlo využít i slovesa HEAD (“I’m heading for/to Minneapolis”)
▪ po spojení “a couple” hovorová angličtina často vypouští očekávané OF, na přesném významu A COUPLE se neshodnou ani rodilí mluvčí (je to PÁR jako dva nebo i víc?)
▪ opět zde máme rozdělené HAVE TO s vloženým “errands”. RUN ERRANDS odpovídá českému “zařizovat různé drobné věci” (dělat pochůzky)
▪ BEFOREHAND je třeba si asociovat s podobnými IN ADVANCE (významově víceméně shodné) a UPFRONT (předem, třeba u placení poloviny z konečné částky)

▪ nenápadné SO můžou jako TAK překládat leda zabednění překladatelé televizních seriálů (“on je tak chytrý”); v současné češtině se v podobných situacích používá spíše HROZNĚ-STRAŠNĚ (čímž neříkám, že se u nás úzus s TAK nakonec neprosadí); z čehož plyne, že v běžné konverzační angličtině není záhodno příliš často používat silné “terribly” nebo “awfully”
▪ SOON se nachází na konci věty, i když v češtině by bylo ještě před slovesem (se brzo zase uvidíme), ale o zásadní problém se nejedná

▪ DEFINITELY není definitivně nýbrž ROZHODNĚ-KAŽDOPÁDNĚ
▪ po HOPE lze použít infinitiv slovesa, není nutné stejně jako v češtině používat vedlejší větu (“hope that I will hear” … to platí jen jde-li o stejný podmět, jinak: “I hope that you’ll write”), aspoň se tak vyhnete nutnosti pamatovat na souslednost časovou (“she hoped that we WOULD meet again”)
▪ HEAR FROM SB se nepřekládá pomocí slovesa slyšet nýbrž jako NĚKOMU SE OZVAT, přičemž dochází k prohození podmětu a předmětu (you’ll hear from us … ozveme se ti)
▪ ABOUT je naprosto dostačující překlad českého OHLEDNĚ, není třeba sahat po odpudivých formálních regarding a concerning
▪ TAKE CARE je výborný způsob jak se loučit (měj se), jinak se pojí s předložkou OF a nikoli ABOUT (“I care about her” je české “záleží mi na ní / mám ji rád” a nikoli starám se o ni)
▪ SAY HI (nebo SAY HELLO) je mnohem běžnější způsob, jak někoho nechat pozdravovat než cokoli se slovy greetings či regards; ODE mně se v této souvislosti dá překládat jak pomocí FROM tak i FOR

▪ je velmi pravděpodobné, že a) bohorovně a bez většího zamyšlení přecházíte v angličtině obraty typu HAVE A NICE DAY, b) rozčilujete se, když v televizi uslyšíte moderátora, který říká “mějte hezký víkend”, c) přitom neumíte v angličtině někomu popřát hezký výlet (I wish you to have a nice trip).

▪ ditto