marley bone coach

každý pořádný učitel angličtiny se čas od času trápí otázkou, zda studentům předává výhradně informace, které jim budou v každodenním životě k užitku (tedy v každodenním životě vyžadujícím znalost anglického jazyka). tato otázka je hlubší než se na první pohled zdá. nepátrá totiž jenom po užitečnosti a životaschopnosti jednotlivých gramatických jevů či slovní zásoby cizího jazyka

měl by student umět pět nebo devět časů? je důležitější vědět po kterých slovesech je infinitiv a po kterých ing tvar nebo výuku směřovat spíše k intuitivnímu pochopení principů angličtiny? měl by student umět pojmenovat všechna zvířata od agamy po žraloka nebo by spíše měl znát dvacet synonym ke slovu angry? … btw: odpověď vždy za bé.

namístě je totiž i otázka, jaký typ komunikace nejspíše student v angličtině povede. bude spíše zdvořilý a uctivý, bez konfrontace a zbytečného tření? nebo by se měl naučit si rýpnout, zpochybňovat tvrzení druhé osoby, ba přímo vyhrožovat? jinými slovy: kolik studentů se skutečně někdy dostane do situací, ve kterých budou nuceni využívat obratů jako

» WHAT ARE YOU CALLING ABOUT? THIS (HAD) BETTER BE IMPORTANT, IT’S THREE IN THE MORNING
— “nepřej si mě, jestli nejde o něco důležitého”; poměrně drsný způsob jak silně doporučovat; jak často se člověk dostane do situace, kdy takového obratu využije?

» YOU DON’T WANT TO GO OUT WITH ME AGAIN? I THOUGHT YOU SAID YOU LIKED ME. I CAN’T BELIEVE THIS
— “ale říkalas přece…”; kňourá zhrzený milenec; opět je nutné předpokládat hodně neformální situaci, do které se člověk při občasném styku s rodilými mluvčími asi nedostane

» DON’T MAKE ME GO UP THERE AND KICK YOUR ASS
— “nechtěj abych…”; užitečné možná pro otrlé au pair, ale jinak? s kolika cizinci má člověk natolik familiérní vztah, aby v něm došlo na tuhle gramatiku?

možná se pletu, ale mám dojem, že většina čechů angličtinu používá výhradně ve zdvořilé konverzaci. nemusí se nutně jednat o škrobený formální projev, nemusí vždy jít o obchodní jednání s drsným manažerem, kdy je nutno našlapovat opatrně a ani náznakem neurazit. spíše jde o to, že málokterý čech si vytvoří s lidmi z jiné jazykové kultury natolik blízký vztah, aby byl nucen výše uvedené obraty někdy použít. vždyť s kolika i česky mluvícími lidmi z vašeho bezprostředního okolí (mimo rodinu) byste takto dokázali mluvit?

——————

proto i mě občas jímají pochybnosti ohledně určitých spojení a obratů, které jsou bezesporu užitečné a je dobře je znát přinejmenším pasívně, kterých ale málokdo z nás využije ve vlastním projevu, ať už ústním nebo písemném. musím si proto neustále připomínat, že pokud bych těmto pochybnostem podlehl a plně se otevřel realitě, pak bych byl také nucen uznat, že většina studentů by nejvíce uvítala rozšiřování svých schopností jen v několika málo jasně ohraničených směrech a všechno ostatní mohou vnímat jako ztrátu času.

jedním z preferovaných typů ústního projevu by určitě byl popis toho, co by měl v našem rodném městě zhlédnout cizinec, který je zde na krátké návštěvě (ať už jde o foreign-exchange studenta nebo bratrance z vancouveru). to je typ konverzace, kterému se při setkání s rodilým mluvčím zavítavším do těchto končin téměř nejde vyhnout. zároveň je to přeukrutná nuda, hromadění beautiful-should see-názvů míst, a pro dobrého učitele by takto vymezený typ výuky byl do značné míry degradující.

pravda je totiž taková, že pokud učitel správně vyučuje, stěrače stírají a student pořádně studuje, pak není nutné se dlouze věnovat žádnému takto úzce vymezenému typu textů. to mimochodem platí i pro tzv. business english, brilantní marketingový tah, který z obyčejných prachmizerných učebnic přidáním několika formálních rádobyobchodních frází učinil holý grál zdejších uspěchaných manažerů. pro ty nic neznamená vyklopit pár stovek za učebnici, do které nahlédnou jednou či méněkrát a pak poputuje na vesele se zvyšující hromádku. pod ní leží zaprášený modrý murphy, na ní vzápětí přistane nový project, big wheels keep on turning, big wheels keep on getting greased

pokud se někdo učí angličtinu z této webové stránky nebo v našem kursu a poctivě se snaží si jednotlivé gramatiky naroubovat na situace v nichž se on sám nejčastěji ocitá, pak je z obliga. to ale dělá málokdo, proto nakonec většina konverzací vypadá takto (zmatený američan zastavuje na hradišťské ulici procházejícího čecha)

you were there / two languages collided

hi, I’m sorry to bother you but do you speak english?
yes, I speaking english. a little, yes?
ok, that’s good. I was wondering if you could give me some tips as to what places I should check out in this town
yes, it is czech here. vlastně no, moravia! it is no czech, it is here moravia. other than czech, very another
no, you don’t understand. I know where I am. and I do like moravia. but what I’m interested in seeing is some interesting buildings or other places around here.
you want to visit some interesting places?
yeah. can you give me some tips?
yes. in our town are very many interesting places, yes?
such as?
for example the church, yes? very nice church, very interesting. the square also, very nice. very big. no cars in square, only very little, you know. so…

——————

so you think I should go see some of the churches around here? and the square?
yes, I think you must go to church, yes.
isn’t the square where we’re standing right now?
yes. very nice, yes?
ok. suppose I get hungry, where can I get a good meal around here?
for eating is best some restaurant
yeah, that’s what I figured. can you recommend one?
yes, (následuje vyčerpávající seznam místních zařízení, jediný moment kdy se náš mluvčí cítí pevný v kramflecích, cizinec soucitně pokyvuje a nechápe). some good, some bad, yes? I think (slovo plné souhlásek) best, yes?
uh, right. thank you very much.

——————

but you must come to me home. we prepare the big lunch for you, pig yes? and drink also, plum brandy yes. you know plum brandy yes? plum brandy very typical czech. all drink plum brandy. my wife no but other all yes.
I’m afraid I can’t make it today. I’m leaving soon and I want to do some sightseeing before I take off.
sightseeing very nice but plum brandy more nice. and can you come for my English? I must speak English you know for to my English it is better. you can listen and say it is bad or it is good yes and I learn very very much in this way. have you free time today evening?
well, tonight doesn’t really work for me. like I said…
you mustn’t say me. you don’t come, is ok. I wish you very interesting visit. and you don’t forget attend church.
yeah. it was nice talking to you. your English is really good. thank you very much.

a nemusí jít vždy nutně o takto extrémní příklad špatné angličtiny. každopádně ale v takovéto situaci jdou všechna dobrá předsevzetí obvykle stranou. člověk bojuje o přežití, na gramatiku není čas. to nejlepší co z takové situace může vzejít je dobré předsevzetí do budoucna

teď vidím jak to dopadá když se učím pořád jen z papírů a nezkouším mluvit ani v hodinách ani doma

přitom se klidně může jednat o studenta, který v hodinách přesně ty obraty, které mu chybí v aktivním repertoáru, brilantně překládá z češtiny.

» well, I might be able to give you a few hints. let me think…
» actually, you might want to start right here, in that church over there
» why don’t you start out by walking around for a while to get a feel of this place?
» what do I think you should see? well, I guess it depends on how long you’re planning on staying

nemá je ale z nějakého důvodu přichystané pro skutečnou real-life situation. následná otázka je víceméně jasná: jak to provést, aby měl? a na to se podíváme příště

(obavam se, ze ani muj navrh nebude vselekem pro lidi, kteri neumi anglicky ani pozdravit, nemaji cas na vic jak jednu dvouhodinovku tydne, s prilezitostnymi mesicnimi vypadky kvuli zaneprazdnenosti, nemaji absolutne cas se ucit doma, ale zato si najdou cas se desetkrat za hodinu zeptat “a za jak dlouho tak vidite, ze bych se uz mohl domluvit?”)

v předchozí kapitolce jsem se svým typicky chaotickým způsobem pokusil popsat potíže, jimž čelí svědomitý učitel angličtiny při volbě toho co učit a co ne. příklad konverzace uvedený vprostřed textu mě přesměroval k dalšímu problému, jímž je neschopnost studentů zažít probrané gramatické jevy natolik, aby je byli schopni spontánně používat i pod časovým presem, tedy při běžné komunikaci. slíbil jsem, že v tomto ohledu poskytnu aspoň jeden fungující návod.

jeden bych skutečně měl, používám jej pro oprašování své němčiny. částečně při něm využívám jiných často uváděných přístupů (které se mi buď jeví ze své podstaty méně efektivní, anebo patří spíše do ideálního světa, v němž nikdo z nás, a nejméně pak zoufalý student angličtiny, nežije), ale nevím o tom, že by jej někdo v této podobě propagoval

přístup spočívá v tom, že si najdete předmět zájmu či téma, a k němu si budete vymýšlet věty. so far so bad, že jo? mějte strpení: věty ne ledajaké, nýbrž takové, které využívají gramatických jevů, o kterých víte, že byste je měli znát a používat a neděje se tak. jevy, na které opakovaně narážíte při sledování amerických filmů, slyšíte je od svého učitele a přitom jste je sami nikdy nepoužili (příkladem budiž spojení “be supposed to” nebo “I wish”). témata nebo z nich vycházející věty mohou být bizarní, ale měly by se aspoň okrajově dotýkat situací, v nichž se ve vašem životě sami ocitáte.

——————

k této činnosti je nejlépe využít hluchých momentů dne, kdy vaše hlava necítí potřebu fungovat. sedíte za volantem a máte před sebou dvě sta kilometrů po dálnici. jedete dlouhou štreku na kole nebo jdete pěšky osamocen několik kilometrů. posloucháte rozhovor s členem kdu-čsl. sledujete přátelský zápas české fotbalové reprezentace. vaše čtyřletá dcera vám popisuje co se nachází na její zbrusu nové kresbě. sedíte na záchodě a tušíte, že tohle bude nadlouho. ležíte v posteli a nemůžete usnout. v takovýchto chvílích si můžete začít vybavovat jevy, se kterými se potýkáte ve školních lavicích a na každý z nich si vytvořit větu, která dává smysl a kterou by šlo v nějaké situaci použít. nikdo vás neslyší, mluvíte sami k sobě. navíc nemusíte nutně mluvit nahlas, třeba v hromadných dopravních prostředcích by to ani nedělalo dobrotu.

řekněme, že jste v autobuse a projíždíte kolem fabriky poblíž vašeho domu. a že nejste řidič. v hlavě si po zbytek cesty můžete pomalu a s rozvahou formulovat věty jako

I see a factory. A big one.
There’s a factory near my house.
I’ve been told that an even bigger one is being built nearby.
a friend of mine says that it gets extremely noisy at night.
does this mean I will have to listen to the noise for the rest of my life?
I wish there were no factories here. I would be much happier then.

slyším vaši námitku: tak takové věty by mě nikdy nenapadly (i když ty gramatiky znám). a já na to říkám: máte čas. nikdo vás neposlouchá, v klidu přemýšlejte. pokud vás nenapadne jedna věc, zkuste nějakou podobnou, která se vám vybaví jako asociace (had better – would rather). tenhle luxus si při konverzaci s příčetným člověkem nebudete moci dovolit. pamatujte také na to, že podstatou této činnosti je pilování a ladění. k finální podobě věty musíte ve většině případů dospět, nezjeví se vám hned. já jsem ke všem zde uvedeným příkladovým větám také nedospěl okamžitě, mnohé z nich jsem musel do konečné podoby opakovaně ladit a pilovat

they shouldn’t be allowed to build any more factories here.
the manager should be told to make the factory less noisy.
why don’t you build a big wall around it so we can’t hear the noise?
I’ve been living in the house for only a month.
if I keep complaining about it, maybe they’ll shut it down.

abychom se ale drželi při zemi, člověka samozřejmě na místě nenapadne velké množství jevů, které by si měl procvičit. napadne jej jeden nebo dva a to nejspíš pořád stejné (předpřítomný čas? I wish?) je proto dobré mít v každý moment přednastaveno několik gramatik, které si po určitou dobu pilujete na různých situacích. výhodou je i to, že si tyto gramatiky můžete dopředu pořádně nastudovat a připravit se na všechna jejich použití (tedy všechny druhy podmínkových vět, “had better” se záporem a s různými podměty, “would rather” také se záporem a naopak s různými předměty a také v otázkách, “be supposed to” v různých časech a s trpným rodem etc.). řekněme, že se nyní snažíte si zažít následující obraty

be supposed to: how are you supposed to sleep when it’s so noisy outside? / such buildings aren’t supposed to be built in places like this / was I supposed to just put up with it?
had better: they’d better not build any more of these or I’ll get really mad and complain to the authorities. / actually, I’d better not, it might backfire / this better be the last factory that¨s built around here
would rather: if I could choose, I’d rather live somewhere else. / would you rather work in this factory or the other one? / we’d rather you didn’t complain about our factory
podmínky: If I had more money, I would probably move. / if I’d known they were going to build this, I wouldn’t have moved here / if one more factory is built here, I will move no matter how much I have to pay for it

a už slyším další námitku: jak vím, že to říkám správně když mě nikdo neopravuje? vaše důvěra ve vlastní schopnosti by měla plynout právě z toho, že si tu či onu gramatiku (řekněme) každý měsíc dopředu pořádně nastudujete, přičemž obzvláštní pozornost budete věnovat klasickým chybám (zde například infinitiv po “had better” a “would rather”, “would” nebo “will” po “if”, pomocné “do” se “supposed to”), kterých se tím pádem budete střežit.

——————

jedná se ve své podstatě o opačný přístup než ke kterému navádí mnohé příručky (a který sám o sobě také není špatný, pouze náročný a zdaleka ne vždy proveditelný) a který jsem donedávna také doporučoval svým studentům. onen přístup spočíval v tom, že člověk prostě a jednoduše popisoval co kolem sebe vidí, a skrýval dvojí úskalí. první úskalí nastává tehdy, kdy nedostatek imaginace kombinovaný s nezvladatelnou leností se zamyslet vede k tomu, že po úvodní větě “there is a funny blue house” si člověk řekne, že to je teda pěkně blbý nápad a co jako má ještě o tom říct, když už ho nic nenapadá a na to se teda jako může vybodnout. druhé úskalí pak spočívá v tom, že si člověk laťku dá až příliš vysoko, napadnou ho tři zajímavé české věty, s nimiž si neví rady, a tak se na to vykašle taky.

zde narýsovaný přístup má své velké plus v tom, že donutí studenta zažít si základní potřebné struktury (časy, ing tvary, modální slovesa a stovky dalších jevů), kterých na rozdíl od potřebných slovíček nejsou desetitisíce nýbrž, jak jsem podotknul již v závorce, pouze stovky. pokud každé z nich věnujete několik podobných seancí, zaprvé se vám dostanou parádně pod kůži a zadruhé si je budete moci v budoucnu kdykoli krátce oprašovat bez toho, abyste je znovu dlouze nastudovávali. sedíte na záchodě a najednou se ukáže, že ono to zas tak nadlouho nebude? tak dám jedno be supposed to, ať z toho mám aspoň něco. (how am I supposed to flush this one down?)

existují i další výborné způsoby jak si vylepšovat svou aktivní znalost angličtiny. k nim patří věrná imitace toho co slyšíte při sledování anglicky mluvených sitcomů či filmů v originále nebo občasný snaha převyprávět obsahu textů dříve probraných v hodinách angličtiny. klíčovým pojmem je ale u všech z nich “zažít si nabyté znalosti“. zatímco pochopit a naučit se anglickou gramatiku netrvá inteligentnímu člověku za předpokladu správného přístupu k učení zas až tak moc dlouho, zažít si ji je práce na zbytek života.

tak mnoho zdaru.