marley bone coach

V předchozích dvou dílech jsme si prošli samotný text THE OZARKS a zjistili, jaké možnosti nabízí test HINT-FILL. Povídání k tomuto článku bude pokračovat pohledem na možnosti SPIN-OFFS, neboli doplňkových textů a testů vyplývajících z původního textu.

Pokud jste nabyli či nabýváte dojmu, že množství doprovodných aktivit k jednomu textu malinko přepískávám, pak jste nabyli nebo nabýváte dojmu víceméně správného, avšak ve skutečnosti zcela mylného. Here’s why:

a) při správném rozvržení a rozložení aktivit do několika hodin (zpravidla do tří devadesátiminutových, v každé z nichž se zároveň probírá celá řada jiných textů a spin-offs z jiných článků a začínají se zcela nové články) lze v pohodě a zcela nenásilně využít všech zde uvedených pomůcek.b) i kdyby ne, v této sekci se především snažím ukázat, co všechno je možné s jedním textem provádět. Některé aktivity budou vašemu srdci méně blízké, jiné doufám více. V případě zájmu si určitě vyberete.c) myslel jsem, že důvodů bude víc, ale došly mi, každopádně to chtělo mít ještě bod za cé.

spin-offs: skunk-sidney face-off

Sekce SPIN-OFF nabízí variantu na článek, většinou opačného typu. Pokud je tedy článek popisný nebo pojatý jako monolog, pak spin-off nabídne dialog vybraných postav. A naopak, pokud bychom se primárně zabývali dialogem či konverzací více postav, pak bychom jako spin-off uvedli nejspíše situační popis (vzpomínání případně live reporting) jedné z postav.

U článku THE OZARKS se nabízelo několik možností. mimo jiné dialog sidneyho s policistou, který odmítá řešit krádež koblihů skunkem (věta, jejíž druhý význam je zábavnější než ten první). Případně debatu skupiny několika netopýrů, kteří nechápou, proč se jich ti ňoumové v bermudách a s ledvinkou u pasu pořád chtějí dotýkat. A existují i další možnosti (více jich najdete v sekci vyhrazené možnostem konverzace mezi studenty). Nakonec jsem zvolil možnost, která se nabízela nejvíc, tedy rozhovor Sidneyho se skunkem. Přesněji řečeno jsem sepsal dva kraťoučké monology, v nichž každá strana konfliktu obhajuje své zájmy:

Tohle jsou moje sušenky, jsou moje!
Nechej mně jich pár, ať nemusím zítra žebrat.
Kde si mám jako koupit jídlo?
Tady v okolí nejsou žádné obchody.
Byl bych velice nerad, kdybych musel žádat lidi o jídlo.——————

Mě nezajímá, kdo jsi, klidně si dál říkej pán přírody.
Kdykoli dostanu hlad, sním všechno co najdu.
Mě nic nezastaví, ani ty ne.
Radši mě nechej tohle dojíst.
Nenuť mě, abych udělal to co obvykle dělávám.
Nebo budeš nakonec smrdět, jak smrdím já.

Jaký je smysl spin-offs: smyslem číslo jedna je, aby student byl konfrontován s oběma základními podobami angličtiny, psanou i mluvenou. Ty se od sebe často výrazně liší (i když zrovna v případě tohoto textu zas až tak ne) a mnoho studentů přichází do styku jednom s jednou z těchto podob (někdo se učí čtením novin a časopisů, pak nemá žádný kontakt s hovorovou formou jazyka; někdo naopak stráví delší dobu v cizí zemi, kde čile konverzuje, po návratu ovšem není schopen napsat dopis svým cizozemským kamarádům ani formální dopis pro svého šéfa).

Smyslem číslo dva je, že tyto spin-offs poskytují studentům návod k tomu, jak by v ideálním případě mohla vypadat jejich improvizovaná spontánní konverzace o probíraném článku. Ještě jednou říkám: v ideálním případě. Studentům se nemůže podařit nasoukat do improvizovaného vyprávění takové množství zajímavých gramatických jevů jako učiteli při přípravě textu. Studentovi by se nicméně tímto způsobem mělo dávat na vědomí, co se od něj tak přibližně očekává: snaha skutečně aktivně používat i složitější gramatiku a neschovávat si tyto znalosti jen pro případ testu. Bráno z opačné strany: primitivní angličtina se nepočítá, jenom něco říkat nestačí.

hello Sidney, you have some food, yes?
yes, I have … some food
I am very very hungry
yes, me too
I will eat your food (v ještě horším případě I eat your food)
no, don’t eat my food (you don’t eat)
why not? (why no?)
I will be hungry. (I will hungry)
I don’t care (pohled na učitele s očekáváním pochvaly)
there aren’t any shops here
I don’t care
I will be hungry, jo to už jsem říkal … but I need food
I don’t care
já už vůbec nevím co říkat
já taky ne

Smyslem číslo tři je samotné uvedení, respektive využití, spin-off textu. V případě dialogu se přímo nabízí rychlý překladový test. Obsah článku studenti už znají, pozadí testu pro ně tedy nebude žádnou novinkou. Mnohá slovíčka z článku se objeví i v testu, to je další plus. Spin-off se ovšem má vyznačovat mimo jiné i tím, že uvede zcela jiné gramatické jevy než ty, které jsou k nalezení v textu. V ideálním případě se bude jednat o jevy, na které jste narazili v předcházejících týdnech či měsících při procházení jiných článků a které si tím pádem studenti budou moci připomenout, případne si uvědomit, jak rychle jim znalosti vypadávají z hlavy.

——————

Uvedení takového testu je poměrně jednoduché. Nejdřív si vypište nová slůvka, která studenti neznají z textu ani jinak, v tomto případě asi:

cookies / beg / možná nadhodit finish a připomenout master of nature (právě na toto spojení se bude bohužel upírat hlavní pozornost studentů, právě ono spotřebuje nejvíc jejich mentální energie, které by ve skutečnosti měla směřovat kamkoli jinam jenom ne sem; bohužel se jedná o významově nezastupitelné spojení)

A na začátku hodiny velmi krátce nastínit kostru příběhu, přitom nijak nenaznačit, že se jedná o vysvětlení slov k testu, který proběhne za nějaké půl hodiny.

So the other day we were talking about this guy who spent a night in a park. Remember that? He was woken up by a skunk who then ate all his food, including cookies and bread. It didn’t leave until it finished all of the food. And it didn’t care that it was making the master of nature mad. What was the guy’s name? … Right, Sidney. So it’s early morning the next day and Sidney wakes up and he’s hungry. And there’s no food because the skunk ate it. And there are no grocery stores nearby either. What is Sidney going to do? He might beg, right? (What’s begging? No idea? Well, basically it’s asking people to give you things for free, like beggars are people who spend their time sitting on the sidewalk and people drop coins or bills into their hats or boxes or whatever … right, žebrat). So anyway, Sidney certainly isn’t going to beg, that’s simply not an option. By the way, how would you translate it’s not an option…

a tak dále.

——————

Pak prostě a jednoduše z ničeho nic přeanywayujete k dalšímu tématu. Momentální zmatek v duších těch studentů, kteří vás skutečně poslouchali (what was that all about?), přejde, jakmile jasně nastolíte další aktivitu. No a jak jsem předeslal, po nějaké půlhodince (ale klidně i o něco dřív) zavelíte TEST.

Typů překladových testů je samozřejmě víc, můžete si vybírat. Pokud si ovšem jako základní kritérium zvolíte snahu otevřít studentům oči k nedostatkům jejich angličtiny, pak se výběr zužuje. Ideální přístup neexistuje. Respektive jich existuje celá řada, za nesplnitelného předpokladu, že před sebou máte třídu plnou studentů dychtících po nových znalostech a vítajících každou možnost mluvit nebo si testovat kvalitu své angličtiny. Jelikož před sebou máte co máte, musíte našlapovat opatrně.

Zůstávají tedy v podstatě dvě základní možnosti. Jednou je test písemný. Teď nemám na mysli test na konci posbíraný a známkovaný, dovolím si malinko naivně předpokládat, že studentům samotným nebude úplně proti srsti zjistit, co jsou schopni přeložit do angličtiny a co ne. Má zkušenost velí, že test písemný by neměl překročit pět či šest vět o maximální délce deseti slov na jednu větu.

postup může být následující:

1. čtete české věty a studenti si je píší zrovna anglicky. To je imperativ, právě z tohoto důvodů jim taky na překlad dáváte velmi málo času, aby se opravdu koncentrovali, jinak se jejich aktivita rozplizne do doslovného zapisování českých vět; studenti by ovšem měli mít jistotu, že české věty pak někde najdou, třeba na vaší internetové stránce, aby si je mohli se svými překlady porovnat i později, pokud tuto jistotu nemají, budou se i ti nejpilnější, nebo možná právě ti, ze všech sil snažit zapsat české originály, a nebudou se soustředit na překlad.2. Dáte studentům pár minut na porovnání svých překladů ve skupinách dvou až čtyř lidí: tohle je důležitá činnost, studenty nakopne, když zjistí, že jejich kamarádi vědí víc než oni a naopak pokud kamarádi vědí míň, rádi jim vysvětlí, proč překlad má znít právě takhle, a ne jinak. It’s the psychology, stupid.

Aby všichni studenti nejeli synchronně (výsledkem v takovém případě bývá, že kromě nejhlasitější skupiny všechny ostatní zmlknou a poslouchají co se k nim line), je dobré určit, aby některé skupiny věty probíraly od první dál a jiné od poslední nahoru.

3. Test projdete spolu a vysvětlíte vše podstatné. Na rozdíl od SORTIES proberte vše a důkladně, k tomuto testu se nejspíš už nevrátíte. I když… V některé z dalších hodin si studenti mohou tento dialog, nebo spíše variaci na něj, přehrát ještě jednou mezi sebou. To, že si jej nepamatují, není mínus (i když oni to tak určitě vnímat budou), budou aspoň nuceni improvizovat. A to při vědomí, že takovýto dialog v solidní angličtině je možné vést, vždyť toho nedávno byli svědky. Pokud jim slouží paměť natolik, že jsou schopni obraty z testu skutečně použít, good for them.

Daleko častěji než písemné testy využívám ovšem testu typu sortie (kterému říkám taky kreativní šum, protože právě to by mělo ve třídě znít po dobu jeho konání). Ten probíhá tak, že čtete věty česky a studenti si takříkajíc pod vousy mumlají překlad do angličtiny.

——————

Základem úspěchu je při sorties navození správné atmosféry. Musíte studenty přesvědčit, aby se vžili do role tlumočníka, který je za překlad těchto vět královsky placen. Věty musí překládat ihned a dobře, jinak nedostane zaplaceno. Musí se tedy pekelně soustředit a překládat bez větších pauz. Na druhé straně se kladně hodnotí samoopravování. Pokud studenta vprostřed překladu napadne lepší způsob jak větu přeložit, měl by se o něj pokusit.

Studenti najednou zjistí, že neumí přeložit základní slovíčka, že neví kdy použít který z minulých časů, že zapomínají pomocná slovesa v otázkách … Přes tyhle pocity studu pak vede u většiny z nich cesta k zásadnímu pokroku. U menšiny pak vede tento pocit ke kudle mezi vašimi žebry.

U sorties doporučuju věty z testu rozdělit do skupin po čtyřech až šesti větách (v našem případě se nabízí rozdělení na dva monology). Přečtete vždy jednu skupinu vět (po každé větě necháte pár vteřin na překlad, je dobré gestikulací dávat tomu či onomu studentu najevo, že se mu překlad daří) a na jejím konci pomalu přečtete správný překlad (nebudeme na tomto místě řešit otázku alternativních překladů, na ty dojde při další práci s testem). Studenti si své vlastní verze ještě pamatují a uvědomují si tak chyby, kterých se dopustili, nemají ovšem čas si správné překlady zapisovat, protože bezprostředně přichází na řadu buď druhá část testu, nebo další aktivita.

——————

Před další hodinou pak studenti obdrží vytištěné české věty a mají před sebou druhý pokus o překlad. Tentokrát mají víc času a mohou při překladu postupovat s rozvahou, o to bolestivější pak bývá zjištění, že ani takto se jim nepodařilo věty přeložit správně. Opět je zcela na místě nejprve nechat studenty porovnat si své překlady mezi sebou a až poté se pustit do společné diskuse o možnostech překladu jednotlivých vět.

A i zde je možné týden nato nechat studenty přehrát scénku mezi sebou. Obsah textu či děj mají ještě víceméně v živé paměti, ať se sebevíc dušují, že tomu tak není, a jsou si vědomi toho, že existuje verze takového vyprávění, kterou by měli být schopni použít.

Po provedení obou testů je vhodné studentům rozdat (či rozeslat) správný překlad vět. V jaké podobě záleží na preferencích vašich studentů. Sám většinou rozesílám tzv. hang-up verzi, určenou k vyvěšení na viditelné místo a průběžné podvědomé vstřebávání.