jak z daného textu vytěžit co se dá
učitel může studentovi při práci s delšími texty vyjít vstříc v mnoha ohledech. v první řadě by mu měl předložit kvalitní výukový text, který neobsahuje nic zbytečně komplikovaného (pro danou úroveň znalostí) a je plný přínosných obratů. v tomto textu může navíc zvýraznit pasáže, kterým by student měl věnovat zvýšenou pozornost. k textu by také měl přiložit klíčová slova, která studenta navedou obsahově k převyprávění (neposkytnou mu ale gramatické nástroje, v tomto ohledu musí student bojovat sám). další možností je (v první fázi práce s článkem) poskytnout hrubý seznam zajímavých jevů a obratů obsažených v textu, které by student při převyprávění měl použít. pro návrat k textu se zase hodí doplňovačka, při které studenti v hodině vyplňují prázdné pasáže podle nápovědy učitele v češtině. jako třeba u textu „betty remembers“ z ročníku 2006-7
» text part one
» text part two
» the keywords
» bold must-use stuff
» fill-long (cz)
ani všechna tato snaha ale nemusí vést k užitku. student text přeletí, řekne si, jo tomu víceméně rozumím, jedeme dál. klíčová slova si strčte někam, s doplňovačkou neotravujte, chci další článek a v něm další slovíčka. slovní zásoba je u většiny studentů i učitelů prostě nedotknutelný grál. bez slovíček se přece vyjadřovat nejde. odtud ohromná obliba papírků se slovíčky, testovacích prográmků na jednotlivá slovíčka, obrázkové slovníky etc.
do jisté míry jde o ospravedlnitelný přístup: mluvení je ve své podstatě doopravdy skládání slov za sebe. potíž je v tom, že pod pojmem slovíčko si většina zastánců tohoto přístupu představuje podstatné jméno označující konkrétní předmět, nejčastěji zvíře, ovoce, nástroj či materiál (one-to-one překlady, kde jedno české slovo odpovídá jednomu anglickému). broskev je peach, dřevo je wood, fridge je lednička, asshole je zmrd a pokud nastane problém s králíkem a zajícem, jsou jeho precizním rozuzlením studenti schopni a ochotni trávit i několik týdnů.
vyjadřování na úrovni ale není hromadění slovíček, nýbrž skládání delších větných úseků, a to při zachování jistých pravidel. pokud se budete řídit českým slovosledem a do tohoto rámce budete jen soukat jednotlivá anglická slovíčka, jak to činí většina českých studentů, pak tato pravidla úplně nulujete a produkujete příšerný paskvil. českému „stačí“ může v angličtině odpovídat „all you have to do“, ale ne vždycky. „dál“ se často překládá pomocí „keep“, ale ne vždycky. český přítomný čas se může překládat čtyřmi různými anglickými časy. jak s těmito informacemi naložit, když na ně naše žádkované sešitky s napůl přeloženými stránkami nejsou střiženy?
mnozí studenti jsou přesvědčeni, že stejně jako třeba u němčiny stačí i v angličtině zvládnout jakž takž základy gramatiky a od té chvíle si do hlavy již jen nalívat kvanta podstatných jmen. ty pak, jak jsem zde již zmiňoval, stačí v tomto světě lepit do kraťoučkých vět základními dvaceti slovesy (z devadesáti procent slovesem be), dvěma časy (přítomným a minulým, přičemž z jednoho na druhý se skáče podle toho zda si student vzpomene na minulý tvar slovesa nebo ne, slovesa jako „take“ nebo „write“ automaticky přešaltují děj do přítomnosti) a čtyřmi spojkami (and, but, so a because).
němčina je ovšem úplně jiný jazyk než angličtina, jakkoli mohou tyto jazyky sdílet kořeny mnoha frekventovaných slov (and don’t get me started on „become“ and „bekommen“). každý z těchto jazyků se také učí úplně jinak. věřte mi, pohybuju se na velmi familiérní půdě. v němčině je nejtěžší úvodní záběr, kdy je třeba se vypořádat se členy a pády a naučit se odsouvat některá krátká slova na konec věty. jakmile toto jednou zvládnete (once you’ve mastered this), vylepšujete si svou němčinu v podstatě již jen ládováním nových slov do svého vokabuláře.
v protikladu k němčině má angličtina rozjezd poměrně snadný (i když se mnou asi bude souhlasit málokterý začátečník). k základnímu vyjadřování stačí znát pár gramatických pravidel. čím více se ale do tohoto jazyka noříte, tím nekonečnější obzory se před vámi rozpínají a dávají tušit, že ke většině z nich se nikdy tak zcela nedoberete. je to paradox: čím lepší angličtinou vládnete, tím horší pocit z ní máte. platí zde ono známé, že čím víc člověk ví, tím víc ví, že neví. pro perfekcionisty je angličtina koníčkem na zbytek života.
posledními několika odstavci jsme se výrazně vzdálili od hlavního tématu kapitoly, jímž je (hang on, I’m scrolling up) efektivní těžba znalostí z daného textu. not to worry, k jádru problému se vrátíme v dalších třech pokračováních
v minulém dílu jsem popsal nástrahy, jež sám sobě klade do cesty student zarputile trvající na ozkoušených postupech při učení (ozkoušených ve smyslu, že se opakovanými pokusy definitivně potvrdila jejich absolutní scestnost). má-li učitel takového studenta ve své péči, pak je jeho úkolem tomuto studentovi přesvědčivě prokázat, jakou chybu dělá tím, že se soustředí na pasívní vnímání textu.
v samotných hodinách lze toto provést mimo jiné tak, že učitel po uplynutí určité doby (může se jednat o minuty až týdny, v závislosti na obtuzitě studenta) od důkladně provedené práce s textem studenta požádá, aby mu příběh znovu v nějaké jemně odlišné formě (z pohledu okrajové postavy / v přímém přenosu / jako jedna z postav ve fiktivním dialogu s jinou postavou, kde učitel hraje druhou roli), to jen pro osvěžení, povyprávěl. v tu chvíli snad (hopefully) student pochopí, že obraty, které nedávno odkýval jako samozřejmé, mu do aktivní slovní zásoby nepřešly a přestože je možná má na špičce jazyka, ven je nedostane.
je to tak: některé, nebo dokonce většina, zvýrazněných věcí ve zde uváděných textech se vám mohou jevit jako samozřejmé, jako nonproblémy u kterých se není třeba déle zdržovat vysvětlováním. ale položte u každého z nich sami sobě lakmusový dotaz: dokázali by tohle spontánně říci moji studenti? případně já sám?
nejlepší mně známý přístup k celkovému upevňování znalostí se dá popsat zhruba následovně: při hodinách i při domácím učení se samozřejmě snažte pochytit co nejvíce znalostí a pochopit co nejvíce souvislostí, ale poté ještě tyto znalosti průběžně upevňujte tím, že si jich začnete aktivně všímat při čtení nebo sledování původních textů a porovnávat se svou schopností angličtinu aktivně používat. tímto způsobem kousek za kousekm zalepujete mezery ve svých znalostech. a co jiného je učení cizího jazyka než lepení mezer v jeho znalosti?
ale i pokud na tuto hru přistoupíte a začnete si zvýrazněných pasáží více všímat, není ani zdaleka vyhráno. musíte se stále mít na pozoru před dalšími překážkami, jež mohou přínos plynoucí z této bohulibé činnosti razantně zredukovat. jeden z nich souvisí s ledabylým překladem. základním principem při překládání do češtiny je, že musíte dospět k překladu, který byste sami spontánně v dané situaci (tedy často v neformálním, řkuli hospodském, prostředí) použili. celá řada spojení, jež na první pohled znějí poměrně autenticky, v tomto testu neobstojí. patřily by k nim mimo jiné zde často zmiňované doslovné překlady
kéž bys tu byla
nemůžu uvěřit žes prohrál
hodlal jsem tam jít
muselo být napsáno hodně dopisů
učinil jsi věci horšími
jsem velmi zaneprázdněn
nepřišel jsem domů do půlnoci
stěží tě znám
on nepůjde, je příliš líný
kterými se hemží dabované verze amerických filmů a seriálů. pokud se vy sami s takto nepřirozenými překlady spokojíte (a nesnažte se mě ani sami sebe přesvědčit, že byste je ve skutečnosti použili, you’d be fighting a losing battle), nebudete nikdy s to přeložit jejich real-life versions
» škoda, že tu nejsi
» jaks mohl prohrát / nechápu žes fakt prohrál
» chtěl jsem tam jít (ale…)
» bylo potřeba/nutné napsat hodně dopisů
» kvůli tobě je to celé horší / všechno jsi ještě zhoršil
» mám moc práce
» přišel jsem domů až o půlnoci
» skoro tě neznám
» on nepůjde, je (na to) moc líný
hopefully we’re on the same page here. v posledních dvou dílech se podíváme na konkrétní, zvýrazněními punktuovaný, text. povíme si u něj, jak by se s jednotlivými highlighted bits mělo zacházet a těžit z nich