marley bone coach

V článku se nachází celá řada jevů, na které se učitel musí usměrnit pozornost studentů, to je ostatně celý smysl práce s ním. Každý článek by měl vést k tomu, že studenti si díky práci s ním upevní již dříve nabyté znalosti (to jaksi samovolně, bez toho že by se to muselo přehnaně zdůrazňovat) a samozřejmě se také naučí něco nového. S postupem času a narůstajícím množstvím článků pak ubývá nových poznatků a studenti by se měli začít soustředit spíše na to aby obraty a jevy na které již nespočetněkrát narazili, začali skutečně používat. Bohužel psychologie studenta funguje tak, že jakmile je něco tzv. probrané, a tedy odškrtnuté, pak je cíl splněn. Za jediné skutečně hodnotné poznatky student (a co je horší, často i učitel) považuje slovíčka. Jednoduché na zapsání, jednoduché na učení, jednoduché na zkoušení. Je úkolem řádných učitelů toto smýšlení měnit.

——————

I v tomto článku najdeme množství zajímavých obratů. Některé jsou zcela evidentní a do očí udeří každého učitele

I used to go to school … české kdysi nebo tvary typu chodíval
I would have to be really rich … kombinace would a have to
I was afraid it was going to bite … posun časů

Jiné už méně. Naprosto nejhorší možnost práce s textem je soustředit se téměř výhradně na nová slovíčka a z těch pak studenty zkoušet. Takový učitel by se v The Ozarks soustředil nejspíše na slova a spojení jako amusement park, bats, tour guide, spray etc. Á propos, jak jsem napsal již dříve, studenti mají zažité, že právě slovíčka jsou to, co se od nich při vyprávění očekává, a že tedy smyslem a cílem jejich povídání je vytvořit co nejkratší spojnici mezi prvním a posledním těžkým slovíčkem. Vsadím se, že studenti při převyprávění neomylně použijí následující slova (a pokud nepoužijí pak si je aspoň budou úporně snažit vybavit, v domnění že bez nich nemá článek smysl)

master of all nature, shameless, spray
cookies, doughnuts, cheese
hilly, rocky, cave, bats

tedy vyjmenují, co všechno skunk snědl, vyprodukují několik přídavných jmen jakožto popis krajiny a pak se dovíte, jaká že to zvířata při návštěvě tohoto kraje spatříte. Právě při vyjmenovávání řady podstatných či přídavných jmen studenti ožijí jako nikdy jindy v hodině, prstíky na rukou se postupně zvedají s tím, jak student triumfálně sází jednu potravinu (případně přírodní útvar nebo živočicha) za druhou. Mám občas pocit, že si student v té chvíli připadá, jako by byl zkoušen třeba z literatury, kdy vyjmenování všech děl Karolíny Světlé zaručuje dobrou známku. Pokud jej při tom necháte, dopouštíte se velkého omylu.

so skunk eat everything, yes, cheese, co ještě, moment, jo doughnuts, pak taky cookies a ještě tam bylo něco, počkat, co to tam bylo, ještě něco snědl

Někdy se jedná skutečně o otázku priorit. Je rozdíl mezi tím, pokud studenty připravujete na konkrétní test, třeba na přijímací zkoušky z angličtiny, kde určité věci musí znát (jakkoli si o těchto testech můžeme myslet svoje). A je něco jiného, pokud je vaším úkolem skutečně celkově vylepšit jejich angličtinu. Pokud vyučujete talentované inteligentní mladé lidi například na gymnáziu, pak by vašim úkolem mělo být v prvé řadě to druhé a poměrně v klidu byste mezitím měli zvládnout i přípravu na zkoušky.

——————

Smutnou skutečností je, že většina gramatik se teoreticky dá pochopit velmi rychle (to ještě není ta smutná část, ta teprve přijde), poměrně snadno se dají identifikovat i v testech, ale spontánně je studenti nikdy nepoužijí. Příkladem budiž spojení z textu

…and it does look like the inside of a giant cathedral

Které je opravdu hodně užitečné a studenti by jej měli znát. Otázkou nyní je, co přesně si představíme pod slovesem znát. Znamená to zareagovat

a) když učitel řekne “jak zesílíme…?” (mimochodem většinou jinak než právě takto, viz níže)
b) když budu mít v písemném testu větu “You don’t love me anymore. — I …….. But I can’t keep buying you all these expensive things.” s možnostmi “do love you / love you / really love you”
c) když chci říci “ono to tam jako v nějaké katedrále fakt vypadá“

…? Samozřejmě za c je správně, první dvě se s touto znalostí už jen v pohodě svezou. Vysvětlení této gramatiky není z nejobtížnějších. Jde o zesílení slovesa, v češtině mu odpovídají v podstatě tři možnosti

a) slovo fakt, skutečně nebo opravdu
b) intonace, kdy v češtině klademe na sloveso důraz, což se v psaném textu nijak neprojeví
c) slovosled, kdy sloveso jde na konec věty a tím nabývá na důležitosti (zde: a jako katedrála skutečně vypadá)

Jediným výsledkem tohoto vysvětlení je bohužel to, že studenti od této chvíle na jakýkoli váš pokyn po zesílení nějakého obratu reagují výkřikem “do”, přičemž spojení jako

no one likes you, not even me
you’re the one who… / it was me who…
I don’t like you, in fact I hate you

etc. ostrouhají. S výjimkou opravdu nejpokročilejších jedinců nikdy tuto gramatiku sami od sebe nepoužijí. Otázka pak zní: má vůbec cenu pokoušet se ji znovu a znovu přibližovat? Pokud

ji nebudou potřebovat u zkoušek (a pasívní znalost stačí k tomu aby ji trefili při cloze testech)
zároveň ji nikdy sami od sebe nepoužijí
a zároveň se jedná o gramatiku, která na ně neklade žádné nároky při pasívním porozumění

pak není v podstatě důvod, aby se jejím vysvětlováním ztrácel čas. Přesto se i k ní čas od času vracím. Možná se mezi studenty najde někdo, kdo její význam pochopí a kdo se bude chtít vyjadřovat na dobré úrovni, k čemuž tato gramatika patří. Občas při vysvětlování podobných jevů propadám malomyslnosti: má to vůbec smysl? Útěchou může být představa, že někteří z mých studentů se řízením osudu octnou na delší dobu v anglicky mluvící zemi a po kratším rozkoukávání jim najednou začnou naskakovat znalosti nabyté v kursu, které by jinak pochytávali delší dobu. Ostatně podobný rozpor nastává u dalšího hezkého kousku, který se v textu nachází

I was the first person to call

Dovedete si představit, že by tenhle obrat nějaký student sám od sebe použil? Že by tedy neřekl

I called (as/like) first?

Platí zde totéž co u předchozího příkladu: absolutně žádný problém při pasívním chápání, a zároveň existuje nabídka zdánlivě rozumnějších a logičtějších překladů (zde called as first, výše pak it really looks like a cathedral). A přesto i tato gramatika v mých hodinách svou ošklivou hlavu čas od času vystrkuje, co kdyby se někdo chytil

——————

Co si podle mě zaslouží nejvíce pozornosti v článku The Ozarks? Určitě následující jevy (v závorkách uvádím jejich přibližné vysvětlení a především nástin trapných chyb, kterých se studenti budou dopouštět, pokud tyto gramatiky nezvládnou)

► were having a contest (have v průběhovém tvaru … we’re having a party tonight, I was just having a shower)
► I figured that (jako české napadlo mě, říkal jsem si … Porovnat s think, figure out)
► the town gets visited by… (the town visit many people, jedno z použití trpného rodu nejnáchylnějšího k chybování)
► almost everyone (obě slovíčka si studenti těžko vybavují, everyone porovnat s » all, zdůraznit jednotné číslo: does everyone swim?)
► I might pay it (alternativa k nadužívanému could a zároveň hezčí způsob jak říci maybe I would pay it)
► … and they didn’t but something else did (no, yes)
► actually, it looks (actually jako oprava předchozího vyjádření, zde české vlastně, jindy se ale překlad liší)
► you can smell a skunk (it is possible, podobně třeba you don’t have to namísto it isn’t necessary)
► you can’t call the police (you mustn’t, it is not possible)
► didn’t even breathe (even, které vaší angličtině dodává potřebnou příchuť … české ani, i, dokonce, ještě…)
► there was nothing I could do about it (I couldn’t do anything with it, podobně something, anything)

Ale i od nenápadnějších podnětů se můžete odpíchnout k poměrně zajímavým výkladům

cathedral … výslovnost, i povědomá slova se často čtou úplně jinak (Canada, giraffe, Athens)

Ostatně které pasáže a obraty pokládám za nejdůležitější, poznáte velmi jednoduše podle vynechávek v doplňovačce (long-fill … kde se doplňují vynechaná místa podle českého přednesu). Jestli se studentům podaří tento test zvládnout, odvedli jste dobrou práci. Tedy za předpokladu, že test nasadíte ve vhodnou dobu; kdy se už pracuje na jiných článcích a studentům se klíčové obraty vykouřily z krátkodobé paměti.

——————

Á propos, krátkodobá paměť. Naučit se pracovat s krátkodobou pamětí znamená, že učitel musí rozlišit, kdy si student něco skutečně zapamatoval a kdy mu poznatky naskakují jenom proto, že sídlí právě v této sféře. Krátkodobá paměť má, co se studia jazyka týče, pramalou hodnotu. V hodinách se s ní ovšem pracovat dá, přece jenom se v ní neuloží všechno. Hodí se využít hlavně v první fázi práce s novým článkem.

Po prvním seznámení se s článkem si studenti můžou mezi sebou převyprávět, co právě slyšeli, a tím si upevnit znalost obsahu. Totéž už ale nedoporučuju při pozdější práci se stejným článkem, kdy studenti mají obsah víceméně zažitý a na vše podstatné jste už opakovaně poukázali. Tehdy je třeba mezi návraty k textu vkládat několik odlišných aktivit, které studentovi obsah jeho krátkodobé paměti vymažou, a při skutečném návratu se pak zjistí, zda má tento dotyčné informace uložené v paměti dlouhodobé, kde mají být.

inquiry ozarks: otázkami si se studenty připomenete obsah našeho článku, který jste poprvé přednesli v některé z minulých hodin
a.t.: studenti se baví o jiném článku z nedávných hodin mezi sebou
tell story: přednesete zcela nový text (uvedený na začátku hodiny) a přeptáte se na něj
point-out ozarks: připomenete nejdůležitější pasáže z našeho textu, aby si je studenti snáze vybavili při svém vyprávění, tímto také dáváte najevo, co od nich chcete při vyprávění slyšet
fill-out: orientační dotazy na novou doplňovačku, kterou si studenti měli za úkol doma vyplnit
a.t. fill-out: přehrání dialogu z doplňovačky studenty ve skupinách
sortie: bleskový překladový test (minimálně kolektivně vyčistí krátkodobou paměť)
a.t. ozarks: náš článek mezi sebou (touto dobou už studenti nemohou krátkodobé paměti moc využívat a ukáže se jak na tom s improvizovaným vyjadřováním skutečně jsou)—————-* námitku, že pracovat najednou s třemi nebo čtyřmi texty znamená klást na studenty přílišné nároky, nemůžete myslet vážně. Bavíme se o mladých lidech schopných dokonale si pamatovat desítky počítačových her a u každé z nich obrovské množství ploch velikosti okresního města včetně posledního vikýře se skrytým německým sniperem** nebo taky můžete podobné činnosti poskládat úplně jinak, možností je spousta, důležité ale je, aby studenti byli nuceni aspoň do určité míry využívat svých celkových znalostí, a ne jenom těch čerstvě nabytých

Za ta léta vysvětlování všech možných gramatických jevů, jejich procvičování a vštěpování jsem dospěl k následujícím poznatkům

a) každá gramatika, i ta zdánlivě nejrozsáhlejší*, jde vysvětlit během pěti minut
(* trpný rod, modální slovesa, souslednost časová…)
b) porovnat ji s podobnými gramatikami a vysvětlit rozdíl zabere dalších pět minut
c) většinou ovšem trvá týdny než ji studenti začnou používat při simultánních překladech
d) a měsíce či roky (pokud vůbec) trvá, než ji začnou používat spontánně

Probírat jednotlivé gramatické jevy velmi důkladně, následně si je procvičit na rozsáhlých cvičeních a pak přejít k další gramatice je blbost. Nezměrná blbost. Takový přístup vede jenom k nahrazování jedné znalosti znalostí další a výsledkem bývá, že na konci studia zná student jenom to, co se učil během posledních pár hodin. A i to pár dnů nato zapomene

Správný postup je podle mě tento: rychle vysvětlit, naznačit na co si dávat pozor (porovnat s podobnými jevy) a pak pravidelně (či nepravidelně, ale hlavně vytrvale) připomínat pomocí zařazení do testů (mimochodem, u testu nesmí student vůbec tušit, jaký typ gramatiky má očekávat, musí být připraven na to, že ze své zásobárny znalostí bude nucen vytáhnout cokoli, učebnicová cvičení jsou ekvivalentem probírání malé násobilky v posledním ročníku střední školy), jako součást textů,kde se bude očekávat aktivní použití při převyprávění apod. Je třeba podotknout, že se jedná o velmi nevděčnou práci, u které nejde přesně říci, že člověk něco tzv. dodělal, má za sebou nebo probral.

——————

Každému studentovi trvá jinou dobu, než se ten či onen jev naučí používat. Existují i studenti, kteří při tomto druhu studia neučiní téměř žádný pokrok a stěžují si. Stížnosti nejsou na místě; pokud student není s to pozvednout úroveň své angličtiny tímto způsobem, je velmi velmi velmi nepravděpodobné, že by u něj/ní k něčemu vedlo studium pomocí klasických učebnic a standardních postupů.

A vůbec, ani sám student nevypozoruje přesně, kdy u něj k nějakému pokroku dochází, je to nepostřehnutelný proces. Tak je to ostatně s veškerým pokrokem při studiu cizího jazyka. Pokud se jej učíte správně (tedy ne podle učebnic, ale přes kontakt se skutečnou angličtinou anebo pod dobrým učitelem), pak jdou vaše průběžné pocity nejlépe popsat jako dlouhodobou frustraci z absence jakéhokoli postřehnutelného pokroku, proloženou velmi zřídka nastavším pocitem euforie z povedeného projevu, při překladu textu do angličtiny nebo konverzace s rodilým mluvčím.

Euforie je krátká, za tři dny se s rodilým mluvčím setkáte znovu a marně budete v paměti šátrat po obratech, kterými jste posledně rozmařile plýtvali v domnění, že takhle kvalitně budete odteď komunikovat vždy. Churchill kdysi prohlásil o Rusech, že nikdy nejsou tak silní ani tak slabí jak si Západ myslí. Totéž lze aplikovat na vaši znalost angličtiny: nikdy není tak dobrá, jak si myslíte ale ani zdaleka tak špatná, jak máte občas dojem. Pokud propadáte příležitostným depresím ze svých znalostí, možná vám pomůže tento seznam poznatků:

» narazit v Česku zčista jasna na rodilého mluvčího (který se ptá na cestu nebo se nečekaně ozve v telefonu) znamená minutu dvě zoufale koktat a šmátrat i po zcela nejjednodušších slovech, to je zcela normální
» první dva tři dny v cizí zemi se rozvykládáváte, dostáváte do tempa, hledáte správný rytmus, zvykáte si na projev místní populace. Obzvláště pokud tou zemí je Skotsko. Mít během této doby problémy s vyjadřováním je zcela v pořádku
» každý máme blbé dny, kdy nám hlava nefunguje tak, Pokud máte blbý den, nemůžete očekávat, že během něj budete mluvit dokonalou angličtinou, nejspíš máte problém vyjádřit se i česky

Jsou lidé, pro které tyto body neplatí. Jsou lidé, kteří fungují skvěle za všech okolností. Vy ale jedním z těchto lidí nejspíš nejste. Všech svých znalostí využijete velmi zřídka, to už musí nastat hodně nepravděpodobná konstelace. Ta občas nastane a vy prozříte, jakou cestu jste už urazili. Většinou nenastane a vy proklínáte sebe, svého učitele, a celý ten zatrolený jazyk. That’s life.