práce s texty
Jak jsem předeslal už v úvodu k projektu, rozmanitost je kořením hodin. Můžete disponovat desítkami skvělých textů ale pokud je neumíte zprostředkovat nebo pokud všechny přednášíte stejným nebo velmi podobným způsobem, začnete své posluchače brzo nudit. Nemůžeme po studentech chtít, aby se celé noci bezesně převalovali v očekávání toho, jaký typ textu jim v další hodině nadělíte. Můžeme jim ale každou hodinu aspoň trochu zpestřit nějakým menším překvapením. Za jejich vzdechy a koulejícíma se očima se ve skutečnosti skrývá potěšení z toho, že je považujete za kvalitní soupeře, což dokazujete náročností jednotlivých aktivit.
Studentům nemůžeme vycházet vstříc do takové míry, jak by si přáli ti nejlínější z nich. Neměli bychom jim rozdávat anglické články a společně si je překládat do češtiny. Neměli bychom zjišťovat, zda pochopili, o co se v textu jednalo pomocí jedné yes-or-no otázky. Měli bychom být důslední a nároční, stejně jako jsou důslední a nároční učitelé jiných předmětů (snad kromě zeměpisu). I ti nejneschopnější mezi nimi ze sebe dostanou nečekané výkony (samozřejmě relativně), pokud zjistí, že takto vysoko je laťka holt projednou nastavena a níž nepůjde.
Studenty je v hodině třeba udržovat v neustálém napětí. Toho se dá docílit mimo jiné tím, že nebudou předem obeznámeni s jakým typem textu budou mít v hodině co do činění, k čemu vlastně směřuje intro na začátku hodiny, ani jaká míra pochopení obsahu se od nich ještě v této hodině bude očekávat, případně jak přesně se jejich znalosti budou testovat. V první řadě pak musí mít na paměti, že u každého textu se od nich bude dříve nebo později očekávat jejich vlastní podání obsahu. Dopředu jim také musí být dáno najevo, že tradiční úskoky jako shrnutí obsahu do tří hyperprimitivních vět či krčení rameny “já už nevím jak to bylo, já těm klíčovým slovům nerozumím, na co se mám jako ptát” budou šmahem odmítány jako nedostačující a neopodstatněné.
——————
Každý typ textu, o němž se zde budu rozepisovat, má trochu jiný účel a na studenty klade jiné nároky. Jednou se od nich očekává aktivní participace ve formě dotazů, jindy mají za úkol se již doma popasovat s doplňovačkou, se kterou se pak bude dále pracovat a bude se přehrávat jako scéna v divadle, jindy pracují pod časovým tlakem a musí vstřebat během krátké doby co největší množství informací, a někdy poslouchají nenápadný příběh, aniž by tušili, že o dvacet minut později jim přesně tentýž text přistane na stole (obrazně řečeno) jako překladový test.
Co všechny tyto texty a přístupy spojuje, je skutečnost, že při dodržování správného postupu se studenti nenudí a zároveň se neustále učí. Učí se jak vědomě, tedy novou gramatiku a slovní zásobu (což je ta méně podstatná část), tak i nevědomě: neustálým omíláním nejpodstatnějších lexikálních principů, jimiž se angličtina liší od češtiny. Principů, které se nelze naučit jednorázově a nelze se je naučit používat bez opakovaného střetávání se s nimi.
Co se postupu při práci s jednotlivými typy textů týče, zde předkládám takové, jež se osvědčily mně. Všechny více či méně zapadají do mého stylu výuky a vyhovují mým omezením jako člověka i jako učitele. Se stejnými texty lze určitě pracovat i jinak, a každý učitel by si asi našel vlastní cestičku, i když základní principy zde nastíněné by nejspíš měly zůstat zachovány.
» soustředění se na zvýrazněné pasáže (právě znalosti v nich obsažené by si studenti měli z textu v konečném důsledku odnést), a nikoli na vyjmenovávání podstatných jmen a údajů» opakované návraty k textu (jedině tak se tyto znalosti vryjí do paměti)» správná posloupnost aktivit při práci s textem (platí i pro rozložení do několika hodin; neposkytujte studentům dopředu víc informací než je nutné, jinak některá cvičení ztratí na zajímavosti pro vás i pro ně)
» prokládání jednotlivých fází práce s textem uvnitř jedné hodiny zcela nesouvisejícími aktivitami (aby studenti byli neustále nuceni přemýšlet a lovit v paměti namísto spoléhání se na krátkodobou paměť)
» a samozřejmým předpokladem jsou zajímavé a informačně přínosné texty (bez přemíry číselných údajů a slov začínajících na velká písmena, jež mnohdy spotřebují veškerou energii studentů, která by měla být napřena úplně jiným směrem)
Nějak takhle to vidím.
Poznámka : možná si všimnete, že do svých plánů a rozpisů nezahrnuji aktivitu nazvanou food for thought, tedy diskuse na dané téma. Je to částečně proto, že si jejím přínosem ještě pořád nejsem jistý. Sám ji v hodinách nepoužívám, i když teoreticky její zařazení do hodin zvažuju už několik let. Asi je to tím, že mi v hodinách nechybí. Co se improvizace týče, zastoupí ji spin-offs. Navíc mám zkušenost, i jako student, že diskuse na volné téma dokáží stlačit kvalitu používané angličtiny na dosud nepoznanou úroveň. A stejně jako u her platí i u těchto debat, že jsou buď nudné, a tudíž se mluví monotónní primitivní angličtinou, anebo rozpálí účastníky do běla, a tudíž se mluví hlasitou primitivní angličtinou (která záhy přejde do hlasité primitivní češtiny)