math or emotion: typy studentů
v následující kapitolce se pokusím popsat dva typy studentů s nimiž—ve více či méně koncentrované/zředěné podobě–má dle mého zkušenost každý učitel angličtiny. ačkoli tón textu vyzní silně výsměšně, není tak v žádném případě zamýšlen. komu by se ale chtělo prodírat oslavnými pajány na lidi, kteří z vlastní vůle tráví volný čas studiem cizího jazyka a nabýváním vědomostí, jež dost možná nikdy pořádně neuplatní? zaslouženě oslavnými, chtělo by se dodat. pajány si nechám v hlavě, dlouhodobě akumulovaný sarkasmus vypustím do následujících řádků
matematika versus emoce
všichni učitelé vám sice na požádání rádi sdělí, že každý student je unikát a že každý má s cizími jazyky své vlastní jedinečné problémy blablabla, ale tento lip service nezakryje fakt, že stejně jako existují vyprofilované typy zločinců, existují i jasně definované typy studentů. téměř každý student se do některé z těchto škatulek dá napasovat.
nebudu se pokoušet o soupis všech typů, na které jsem sám narazil, aspoň zatím ne. v této chvíli se podívám pouze na dva extrémy, které vyvstanou v jasných a nesmírně zábavných konturách při překládání delších úseků textu z angličtiny do češtiny.
první typ je typ matematický. matematický typ se podívá na větu “přišel za mnou jeden kluk co ho znám”, zabodne prst do prvního slova a spustí: “came”. prst se přesune na druhé slovo. zazní poměrně nejisté “to me”. a pak už to jde ráz na ráz. one. boy. what. him. know.
matematický typ potřebuje mít jasno. ve všem musí být systém. “nezajímá mě to” se prostě nedá přeložit pomocí slovesa care, protože je tam přece sloveso zajímat a kam by ten svět spěl, kdyby se to nepřekládalo pomocí nějaké odvozeniny slova interest. každé jedno slovo by mělo mít jeden jasný překlad a ty by se pak měly skládat za sebe jako domino. řeči o tom, že angličtina funguje jinak než čeština, odráží už první ucho. vy panáčci jazykozpytní, vy si vykládejte co chcete, však já už se nějak domluvím. jazyk, který těmto studentům dokonale sedí, je němčina. mnozí z nich ji také ovládají a angličtinu roubují na německá gramatická pravidla.
druhým typem je typ emocionální. emocionální typ dostane na překlad větu “you’d hate to admit that the moon is just a big piece of rock revolving around our planet … hrozně by ti vadilo, kdybys musel připustit, že měsíc je jenom velký šutr, co krouží kolem naší planety”, přeletí ji celou očima, načež se jeho oči jako naváděná střela upnou na slovo moon a už to valí: nenávidíš měsíc protože měsíc je jako rokenrol, hudba míru*, jako velký revolver co střílí na mou planetu”. oči sbírají inspiraci kde jen můžou, žádná asociace není dost vzdálená, hrají i slabiky, ba i písmena, nedochází k překladu nýbrž se komponuje nové svébytné dílo
* na distinkce typu piece-peace si emocionální typ vůbec nepotrpí
emocionální typy mají umělecké nadání a schopnost improvizovat, v jazyce ale střílí úplně od boku. jejich vyjadřování se neřídí potřebou sdělit informaci, nýbrž sleduje linii jejich myšlenek, která se od potřebného sdělení odklání nejpozději u druhého slova a dále žije vlastním životem.
člověk samozřejmě málokdy narazí na čistý typ, ať ten či onen. pokud ovšem jo, pak je to jízda.
disclaimer
abych uvedl věci do perspektivy: většina studentů v mém kursu jsou extrémně příjemní lidé, jejichž angličtina se zlepšuje velmi solidním tempem. zbytek jsou pak extrémně příjemní lidé, kteří vykazují takový pokrok, který si nedovedu vysvětlit bez představy fausta s širokým úsměvem na líci. jsou to studenti, jimž sebemenší pobídnutí stačí k tomu, aby se pustili do debaty o jakémkoli tématu, jež je zrovna napadá, za použití angličtiny, která silně tahá za mé heartstrings.
karikaturu studenta, jež načrtávám v některých kapitolách, byste v mém kursu nenašli. to jenom dotahuju do extrémů některé vlastnosti, jež jsem vypozoroval u různých studentů za posledních několik let. a mí pappenheimští studenti mi myslím rozumějí, i když si za tuhle kapitolku příští týden leccos vyslechnu.