různé
Učitel, který se odváží tento přístup zkusit (samozřejmě s vlastními úpravami a vlastním tempem, pokud je třeba či záhodno) nebo se jím třeba jen nechá inspirovat k vytvoření vlastního, radikálně odlišného, ale přesto kvalitního přístupu k výuce, brzy zjistí, že úvodní nasazení a množství vyžadované energie se velmi brzy vyplatí. Po několika týdnech se mu totiž nahromadí velké množství probraných textů a testů, ke kterým se dá v různých variantách opakovaně vracet. Příprava hodin pak často spočívá pouze v rozhodování, kterou přichystanou aktivitu už stojí za to nasadit a která, stejně tak přichystaná, ještě počká
——————
Co je stejně důležité, tento přístup nevede k zakrnění učitele jakožto hlásné trouby kdejaké načančaně se tvářící hloupé barevné obrázkové knihy, kterou vyplodily přemoudřelé hlavy někde na anglických výukových institutech. Průběžná příprava nových textů a potřeba působit při uvádění a přednesu co možná nejpřirozeněji vyžaduje neustálé vylepšování schopnosti učitele improvizovat, což se vbrzku projeví v dále se snižující potřebě důkladně si chystat hodiny (vedle toho, že se vám rapidně vylepší angličtina). To se týká především aktivit jako je recall/inquiry nebo intro+vocab, při kterých později učiteli stačí letmo nahlížet do textu nebo na slovíčka a kýžené otázky či vysvětlivky mu naskakují samy
——————
Cílem hodiny není, aby studenti jásali a vzdávali vám v jejím průběhu ovace. V kursu se dobrá hodina pozná podle toho, že studenta její konec překvapí a je po takové hodině rád, že se jí účastnil. Snad žádný učitel nemůže být tak dobrý, aby se student do hodiny cizího jazyka vysloveně těšil nebo aby byl sebevražedně smutný z toho, že už končí. Úspěšná hodina se často pozná i podle toho, jak často se studenti dívají na hodinky nebo nástěnné hodiny. Na druhé straně, unavený student se na hodiny dívá co chvíli bez ohledu na to, jak zajímavé hodiny se právě účastní