co nedělám
Je samozřejmé, že většina učitelů se svými zažitými postupy označí moje návrhy bez delšího zvažování za komplikované a jako takovými se jimi nebudou nijak zabývat. Naopak jiným typům učitelů se můj přístup bude zdát příliš přímočarý, primitivní, málo využívající možností popisovaných v učebnicích pro učitele vydávané britskými a americkými univerzitami. Vždyť jde v podstatě o převyprávění článku, budou namítat. A já, poměrně očekávaně, si dovolím nesouhlasit.
Není článek jako článek, není převyprávění jako převyprávění, je velký rozdíl v tom, na co se v článku soustředíte: zda na faktické podání obsahu, a tedy na data a čísla (což nikdo z učitelů nepřizná, ale velmi často tomu tak ve skutečnosti je), a zda vás schopnost si z článku dovozovat jakési nevyřčené logické závěry (na kteréžto bázi je postaveno mnoho testů: “tak byl Urkel se svou výhrou spokojený nebo ne?” jako měřítko toho zda student porozuměl dvoustránkovému textu o Urkelovi a jeho štěstí v loterii) zajímá více než schopnost studenta podat obsah textu dobrou angličtinou.
——————
Pro pochopení mého snažení je podstatné, aby vám jako učiteli bylo v hodinách úplně ukradené, že student neví, kolik je které postavě let anebo si plete jména jednotlivých účastníků děje a jejich zaměstnání. Vy takového studenta naopak pochválíte za to, že svou pozornost soustředí na co nejkvalitnější vyjadřování, podobné tomu jak by se ve stejné situaci vyjádřil rodilý mluvčí.
Pokud nevíte, co vlastně chcete studenty učit, nebo pokud si myslíte, že co studenti vidí v učebnicích, je skutečně to, co by měli znát, tak je veškerá snaha o obohacení výukových metod marná. Ani nejzábavnější hra na světě nevede za těchto okolností k žádnému pokroku. Může vás potěšit pohled na veselící se studenty obracející kartičky, kreslící na tabuli obrysy předmětů nebo se elegantně proplétající po celé třídě (mimochodem obrázek, který uvidíte v každém reklamním letáku na jazykovou školu; další možnost: mladá černovláska zamyšleně hledící směrem k tabuli). Na konci dne, až utichne výskot hrající si mládeže, si ale stejně musíte položit základní otázku: bylo to všechno k něčemu? Nedělám to jenom z lenosti? Je angličtina mých studentů po všech těchto aktivitách bohatší, nebo je bohatší jenom vydavatel učebnic?
——————
Trpím silnou skepsí vůči těmto pokusům o oživení výuky. Mám silné podezření, že se z velké části jedná o šidítka, jejichž cílem je ve skutečnosti snížit objem skutečné práce v hodinách. tvrdá práce jako koncept se přežívá, a to včetně práce duševní. Sedět a šrotit se, to se dnes nenosí, aspoň co se studia cizích jazyků týče. Stejně tak se nenosí nenápadné, dlouho nepostřehnutelné, vylepšování své angličtiny.
Namísto toho se studentům předkládají sofistikovaně působící avšak dávno přežité idiomy, tabulky stovek zbytečných nepravidelných sloves, a vyčerpávající faktografické texty o různých lokalitách v anglicky mluvících zemích. Jinými slovy, hledají se náhražky, které vytváří iluzi práce skryté za venérem zábavy a informační bohatosti. Zábavu a informace nám tyto aktivity poskytují, ač podle mého soudu hodně pochybné úrovně, žádnou práci za nimi ovšem nevidím, nemluvě o dlouhodobých pozitivních dopadech na angličtinu studentů.
——————
Nejvíc tato prázdnota vyjde najevo tehdy, pokud se některý ze studentů prodělávající takovouto juchavou výuku rozhodne zlepšit si svou angličtinu jinde a jinak, a je za tím účelem ochoten podstoupit martyrium skutečného vstřebávání informací. Za pár měsíců začne být v hodinách angličtiny každému zřejmé, že tento student je úplně někde jinde než zbytek třídy. A to se nehodlám rozepisovat o případech, kdy se do takové výuky zapojí student, jež strávil nějaký čas v anglicky mluvící zemi. Propast mezi jeho/její přirozeně bohatou angličtinou a “I think it is very important for me, yes” angličtinou ostatních studentů obvykle praští mezi oči každého, snad kromě učitele.
Pokud se zdravě uvažující učitel rozhodne zařadit do své výuky hry, práci s obrázky a zpívání, musí si být jist, že tyto aktivity povedou nějakým způsobem k obohacení angličtiny jeho svěřenců a nikoli jenom k čárečkám v třídní knize. A nejenom to, musí si být také jist tím, že jeho studenti budou k těmto činnostem přistupovat vstřícně a namáhat své mozkové buňky víc, než je nevyhnutelně nutné. Tito studenti musí být navíc schopni aplikovat abstraktní uvažování, musí být vynalézaví a především nesmí být líní říct něco navíc.