marley bone coach

Ještě jednou, a definitivně naposled, se podíváme na způsoby a možnosti konverzace studentů mezi sebou (ve svých poznámkách pro tuto činnost využívívám zkratky AT: among themselves) a přihodíme pár tipů a nápadů, jak tuto činnost oživit a zezajímavnit, jak pro vás, tak i pro studenty.

——————

Dosud jsme se z převážné části zabývali způsoby jak se podává obsah probraného článku, respektive způsoby, jak by se obsah podávat měl. Ve skutečnosti nastává to, že studenti s dobrou pamětí obsah převyprávějí včetně poslední předložky, nervózní studenti s horší pamětí budou mlčet, protože “si nemůžou vzpomenout, jak to tam přesně je” a zbytek celý obsah oseká na pár primitivních vět

the Ozarks is very nice
there are many lakes
Sidney went to school there
all people go to Branson because it is the tourist town
Sidney won a ticket in a radio
so he hitchhiked there
he liked the cave very much
he saw bats but he couldn’t touch them
because it disturbed them

To je pochopitelně hodně pesimistická vize, ale ne úplně absurdní, jak se asi většina učitelů shodne. Některým studentům se skutečně více rozváže jazyk ve chvíli, kdy se od nich očekává improvizace a kdy tedy nemusí lovit z paměti “jak to tam v tom textu přesně bylo”. Proto bych na improvizované rozhovory hodně sázel (podrobnější popis této aktivity najdete na jiném místě).

——————

Kromě klíčových slov, jichž by studenti měli využívat minimálně při prvním převyprávění, předkládám ke každému textu i velmi krátkou osnovu. Tu je dobré před každým povídáním napsat na tabuli, aby se jí studenti mohli aspoň orientačně řídit. Vzhledem k tomu, že průměrný text se skládá ze tří až čtyř odstavců, měl by jít velmi hrubě shrnout do stejného počtu bodů.

1. THE OZARKS
2. BRANSON
3. RADIO CONTEST
4. MARVEL CAVE

Největší problémy mají studenti s rozjezdem vyprávění, podobně jako má většina spisovatelů největší problémy s první větou eseje či knihy. Proto doporučuju je první větou nastartovat

remember the Ozarks? I’m sure you do. I’d like you to recall what we talked about. you might want to start by reminding each other what the Ozarks looks like and how it is different from, say, the Black Hills…

Ještě palčivější je tento problém u otázek. Zde je takovéto nakopnutí ještě potřebnější, jakmile je za studenty první dotaz, dál už jde vše snadněji. Dalo by se to přirovnat k první povedené přihrávce fotbalisty nebo první salvě smíchu při vystoupení stand-up komika.

ok, I want you to talk about the Ozarks and Sidney and how he went to see Marvel Cave. now, in each pair one will be asking question and the other one will be answering them. the first question should probably be:

» a) what does the Ozarks look like and how is it different from the Black Hills?
» b) where did Sidney sleep and did he sleep well?
» c) what did the skunk do after jumping up on the bench?

Všichni tazatelé vaši otázku samozřejmě doslova zopakují, to se dá očekávat (ha ha, jednu už máme za sebou a ani jsme nad tím nemuseli přemýšlet, sám nám to řekl, to jsme ale chytráci). Od té chvíle se již ale vyprávění u jednotlivých stolů rozběhne svým tempem a každý tazatel musí přicházet s vlastními výtvory

——————

Jakkoli by to bylo úžasné, studenty málokdy dotlačíte k tomu, aby se při vyprávění vydali vně textu, aby řekli něco navíc. Opět je na vině pod kůži zažraná školní mentalita, která velí nedělat nic zbytečně. O to víc chvály si zaslouží studenti, kteří se do těchto vod odváží

…the Ozarks is full of rivers and lakes. it must be wonderful, although I have never heard of it before. I mean, there must be hundreds of places like this in the United States that you never even hear of, let alone get to see. I wish I could go there one day but I probably won’t
——————
…a skunk really smells bad. but I can think of other animals that smell bad. there’s an animal that lives in Europe and is supposed to smell almost as bad as a skunk. I don’t know what it’s called in English and I have actually never seen it myself but if a child smells bad, his mother will often compare him to this animal

Totéž platí pro používání linking words. Každý text jde převyprávět metodou řady krátkých vět pospojovaných čtyřmi základními spojkami. A většina studentů to také činí.

Sidney lived in the Ozarks
but he never went to Branson
and one day he won a ticket
so he decided to go
because he wanted to see a cave

O to více vyzní, pokud se někdo pokusí tento stereotyp nalomit použitím slov jako actually, still, but then, although, you see, anyway a také méně známých spojek jako as long as, unless etc.

I don’t like amusement parks. in fact, I hate them
but then, I’ve never actually been to one.
as long as you don’t move, the skunk won’t spray you
Sidney never went to Branson, even though he lived nearby
even if it cost a lot less to enter, I still wouldn’t pay it

Je to zase běh na dlouhou trať, přesvědčit studenty aby dělali něco co dělat nemusí. Proto nešetřte chválou byť i jen za pokus o něco podobného

——————

Už jsem se zde zmínil i o další z velkých překážek zdárného průběhu dotazovacích session. Je to boj přesvědčit studenty, že je důležité klást i naprosto idiotské dotazy, na které je odpověď předem známá. Koneckonců zde nejde o odkryv nějakých nových informací, že ano. Všichni víme o čem se mluví, všichni máme stejné informace a jde čistě o to, zda se na určité věci umíme správně zeptat. Pokud je student schopen se na tutéž věc zeptat třemi odlišnými způsoby, měl by to učinit.

Občas při dotazování nezamrzí sáhnout i k jednoduchému why, aby se kolega taky trochu vymluvil nebo aby se zátěž mluvení přenesla na chvíli na druhou stranu. Správně dávkované “why?” je moc dobrá věc. a znovu opakuju co jsem zde napsal již několikrát: oba studenti by měli mít na paměti, že tvoří společné dílo, mezery u jednoho má vyplňovat druhý, celkový výsledek se připisuje celé dvojici či skupině, ticho je chyba.

——————

Why je vůbec málo využívaná otázka. Jsem si vědom toho, že proti ní na jiném místě tohoto textu brojím. Tím se obrňuju proti budoucí situaci, kdy si studenti uvědomí, jak daleko může tazatel s tímto dotazem dojít a nebudou se stydět jej využívat do těžko snesitelné míry. Důvod, proč je zpočátku why málo využívané, jsem zde již také nastínil. Je to proto, že studenti si pojem otázka definují velmi úzce

what/when/where/who/… did Sidney do/make/…?
+ what happened? what did he do?

A pokud tento typ otázky z pasáže, na kterou se zrovna soustředí, sám nevyplývá, rezignují. Proto jim doporučuju při tázání text v rukou nemít, pokud možno do něj ani nenahlížet a spíše přirozeně reagovat a navazovat na předchozí odpověď. Upřené zírání do textu vymýšlení dotazu skutečně spíše ztěžuje než usnadňuje. Zde je příklad toho jak by měly vypadat otázky (definované velmi široce, jak sami uvidíte) a jak by neměly vypadat odpovědi na ně:

Sidney slept on a table in a park.
a table? in a park? why not in a hotel?
I don’t know.
he could have checked into a hotel, couldn’t he?
I don’t know. maybe.
so why didn’t he? was it because he would have to pay a lot of money?
maybe. I don’t know.
or does he enjoy sleeping outdoors?
maybe. yes.

A takhle by to mohlo vypadat, kdyby obě strany debaty postupovaly podle mých představ

what did Sidney do after returning from Marvel Cave?
he went to a park and decided to spend the night there
in a park? why not in a hotel? he could have gone to a hotel, couldn’t he?
I guess he didn’t want to pay for a room. it must be pretty expensive
you think he’s cheap?
not necessarily. he just hates to waste money on things he doesn’t need
but sleep in a park? isn’t that dangerous?
I don’t think so. not in a national park

Odbočka: i když vás možná bude lákat představa vyvolání jednoho studenta, který bude mít za úkol převyprávět obsah textu před celou třídou, měl bych z tohoto kroku obavy. Zdaleka ne každý student má nervy na to v takové situaci obstát, přičemž tato vlastnost nemá nic do činění s jeho/její schopností vládnout cizím jazykem. Pokud vůbec něco, nechával bych před třídou vystupovat skupiny studentů, tedy minimálně dvojice. Tohoto kroku bych ostatně možná využil i pro známkování, nicméně jako učitel v dobrovolném kursu, kde se neznámkuje, se neodvažuju tuto myšlenku dále rozvíjet. Sami víte lépe co v tomto ohledu lze a nelze činit

——————

Pokud mají diskuse a vyprávění studentů probíhat zcela podle mých představ, je nutné, vedle dokonalé konstelace nálady ve třídě, počasí, a ročního období, aby studenti od základu změnili svůj náhled na tuto činnost, aby tedy

» neodrbávali, co odrbat jde (don’t cut corners)
» sami sobě zvyšovali laťku v tom, co dokážou říci (make it challenging for yourself)
» cíleně se snažili mluvit hezkou angličtinou (go for good English)
» nesměřovali nejkratší cestičkou k “my už jsme hotoví” (don’t look for shortcuts)
» opravovali se, ani ne tak mezi sebou jako spíše každý sám sebe (correct yourself)
» při prvním náznaku problémů nepřepínali do češtiny (absolutely no Czech)
» při prvním náznaku problémů nerezignovali úplně (there IS a way to get started)