práce s texty: tři základní principy

Jakkoli se snažím o opak, mé vysvětlování principů, jimiž se při výuce angličtiny řídím a postupů, které se snažím dodržovat, bývá často rozvleklé a roztříštěné. Proto bývá příliš dlouhé než aby se jím šlo prodrat v jednom zátahu a vyjít z něj s jasným pochopením toho o co přesně mi jde a jak se toho snažím docílit. Je to důsledkem nejenom skutečnosti, že se neumím česky vyjadřovat dostatečně výstižně, ale také toho že

– většina informací které podávám vyžaduje (aspoň se domnívám) dovysvětlení, které vyžaduje další klarifikace a tak pořád dál
— celá řada takovýchto vysvětlivek by navíc podle mého názoru uživateli nic neřekla bez vhodně zvoleného příkladu

Výklad tak postupně nabobtná do rozměrů, kdy se v něm i nejvstřícnější čtenář záhy přestane orientovat a ztratí chuť dobrat se jeho podstaty.

——————

Proto se pokusím hned zkraje vytýčit tři principy práce s texty, kterými se řídím jak při přípravě plánu na hodinu tak i v jejím průběhu. Mít v tomto směru jasno je nutnost; příliš mnoho principů by nevyhnutelně vedlo k tomu, že se v nich člověk ztratí. Je to trochu jako při začátečnickém tenise: oči na míčku plus pevně držená raketa a vyhnete se spoustě problémů, které vám jinak hru naprosto znechutí.

Mé principy jsou následující:

a) rozmanitost: v hodinách je třeba studenty překvapovat střídavým nasazováním odlišných druhů textů: příběhy, které přednášíte sami. doplňovačky, se kterými se studenti seznamují doma (někdy přes interaktivní verzi na webu). interview, ve kterém hrají studenti roli už při samotném uvedení. 2s, kdy pracují pod časovým presem. testy, u kterých musí být pekelně koncentrovaní. spin-offs vyžadující velkou dávku improvizačních schopností etc. (podrobné vysvětlení jednotlivých aktivit následuje)
bylo by chybou chodit do každé hodiny s článkem o čtyřech odstavcích, jakkoli zajímavým, a stále stejnými kroky se jím probírat: intro, přečtení, převyprávění studenty mezi sebou. Bez momentu překvapení budou vaše hodiny stejně nudné jako byste učili z obecně schvalovaných učebnic. Oops.

b) sandwiche: plán na každou hodinu je založen na prokládání aktivit vztahujících se k jednomu textu aktivitami zcela jiného druhu (těmto vkládaným aktivitám jsem dal název sandwich). Cílem je, jak na těchto místech poznamenávám mnohokrát, promazání krátkodobé paměti studentů, aby při pozdějším návratu k textu byli nuceni vyvinout jakousi mozkovou aktivitu. Ta pomáhá při upevňování nabytých znalostí, krátkodobá paměť se už následující přestávkou dokonale vyčistí a nic v ní nezbude.

c) návraty: “to už máme probrané” je obrat, jež by měl učitel používat jen velmi opatrně a pokud možno vůbec. Ke každému textu je potřeba se opakovaně vracet, a to až v rozpětí nějakých čtyř pěti hodin. Jedině tak můžete aspoň teoreticky dosáhnout uložení potřebných znalostí v mysli studentů. Rozložení návratů do několika hodin zhruba v následujícím schématu se v tomto směru velmi osvědčilo.

1. intro k textu a jeho přednes
2. připomenutí obsahu
3. připomenutí nejdůležitějších pasáží
4. převyprávění studenty mezi sebou
5. doplňovačka jako test nabytých znalostí

Leave a Reply